Pod povrchem života

V myšlenkovém světě lidí dochází k prudkému úpadku. Dochází ke zmatku, na jehož základě se vše stále rychleji řítí dolů. Dosud fungující rozumové poznání se zastírá a kalí. Rapidně se ztrácí to, co nazýváme zdravý selský rozum. V názorech, myšlenkách a postojích lidí se objevují nelogické věci a protiřečení. Ale protože úpadek je všeobecný, nikdo si toho nevšímá a nikdo se nad tím nezamýšlí. Vládne jen vypočítavý rozum a katastrofální duchovní bída. Pomalu klíčí a stále více se rozmáhá beznaděj, deziluze a bezvýchodnost.

Avšak tato, stále více se prohlubující spoušť v myšlenkovém světě lidí, ovlivňuje i část bytostí přírody. Negativně ovlivňuje část bytostných služebníků a oslabuje je v jejich poslání. Proto už delší dobu prosí o pomoc. Jejich volání bylo vyslechnuto a bytostnými služebníky vyprošená pomoc se blíží k zemi. Přináší nastolení spravedlnosti a osvobození všemu živému, co muselo trpět pod vlivem pokřiveného chtění a myšlení člověčenství.

Pomoc přichází z Valhally, která je sídlem vládce říše bytostných, mocného O-dio-nara. Přichází jako úder, přinášející osvobození bytostných, ale také procitnutí ve světě lidí. Úder bude veden bytostnými služebníky, jejichž přirozená drsnost a nekompromisnost osvobodí své druhy zpod negativního vlivu lidí a zároveň silně otřese lidstvem, aby ho probudilo z jeho smrtelného duchovního spánku.

Všestranně upadající lidstvo, aniž by to tušilo, se rychle přibližuje k nárazu na zeď Světla, tvořenou šiky bojovníků z Valhally. A to, co bude jako první zasaženo úderem bytostných služebníků Stvořitele, bude záření, které je výrazem chtění ducha člověka.

Spravedlnost Páně bude soudit lidi právě prostřednictvím nastavení jejich nejniternějšího chtění. Každému jednotlivému člověku to přinese jednak vyrovnání všeho, co se nacházelo v ním samotným vytvořených vláknech jeho osudu, a jednak konfrontaci jeho současného chtění s nutností plného zachvívání se ve Vůli Nejvyššího. Všichni lidé budou zvýšeným tlakem Světla donuceni zaujmout zásadní postoj vůči nutnosti života v souladu s Vůlí Nejvyššího, projevující se ve stvoření.

Pokud bude člověk kráčet správně a jeho vnitřní nastavení bude nasměrováno k dobru a Světlu, může být vše ostatní, tedy jeho drobné chyby a nedostatky, v mocném přílivu Světla spáleno a očištěno. Nebude-li dotyčný silně připoután k něčemu hmotnému, může být zcela duchovně osvobozen v jediném okamžiku mohutného přílivu síly Světla.

Žel, na zemi je málo lidí, kteří mají takovýto přímý tah směrem ke Světlu, protože většina je upřena na matérii. Nebo se utápějí v napjatých vztazích s bližními a ve vzájemných neshodách. Po staletích svého duchovního vývoje na zemi si lidé stále neuvědomují, že už dávno měli být odpoutaní od materie v tom smyslu, že hodnoty materiální měli u nich stát až na druhém místě, za hodnotami duchovními. A ve vztahu k bližním mělo v současnosti, v době soudu a Velké očisty země, hořet v duších všech lidí zářivé světlo vzájemného odpuštění. Do takovéto míry duchovně zralí měli být lidé dnešní doby.

Spravedlnost Páně, která přichází v plnosti času přesně tak, jak to předpovídali dávní proroci, však bude brát na zřetel jedině tu úroveň zralosti, kterou jsme již měli všichni dávno dosahovat, kdybychom se o to byli trochu víc snažili. Příchozí Spravedlnost Páně, jak již bylo zmíněno, bude v tomto směru konfrontovat nejniternější chtění člověka v dané chvíli. A pokud Světlo nenajde uvnitř lidí dominantní chtění po dosažení souladu s Vůlí Stvořitele a po dosažení souladu s harmonickým, čistým životem v jeho stvoření, úder Světla spálí vše ostatní, aby obnažil samotnou podstatu našeho chtění.

A toto chtění, zbavené všeho balastu, může být jen dvojího druhu. Buď směřující k dobru, ke Světlu a k čistotě, nebo v mělkosti a povrchnosti pryč od Světla, do temnoty a ke zlému. Takovéto konfrontaci bude podroben každý jednotlivec i celé lidstvo. Úder Světla obnaží nejvnitřnější chtění úplně každého člověka a poté ho dotlačí až na samotný konec cesty, vytyčený jeho chtěním. Až na konec dráhy našeho chtění, které v nás bylo nejvíce aktivní v danou chvíli momentu úderu Světla. K čemu bude v této chvíli obráceno naše chtění, to se stane naším osudem. Osudem Světla v případě světlého, dobrého a čistého chtění, a osudem temnoty a zatracení v případě od Světla vzdáleného, nečistého a nedobrého chtění.

V evangeliích nás Pán Ježíš v této souvislosti upozorňuje, že máme bdít a modlit se, protože nevíme ani dne, ani hodiny, kdy přijde Syn Člověka.

Vzhledem ke všemu výše uvedenému to můžeme upřesnit takto: „Bděte a modlete se, aby bylo vaše chtění neustále nasměrováno ke Světlu, protože nevíte ani dne, ani hodiny, kdy vás naplno zasáhne úder očistného paprsku Syna Člověka.

Ve vztahu k přírodnímu světu způsobí toto mohutné dění vyřazení vlivu člověka na svět přírodních bytostí. Bytostní budou osvobozeni od lidského mentálního, psychického a duševního vlivu. Navenek se to projeví tak, že vše v přírodě bude člověku sloužit jen tehdy, když to bude správné, dobré a čisté. Když to bude v souladu s Vůlí Nejvyššího a s harmonickým fungováním stvoření.

Všechno ostatní bude bytostnými negováno a odmítnuto. Příroda se začne vzdalovat od lidského chtění, které zůstane osamoceno a nakonec se zhroutí spolu se všemi těmi, kteří se budou chtít dále držet jen své vlastní vůle a vlastního rozumu. Spolu s nimi se navždy zhroutí i odvěké mylné lidské přesvědčení, že jedině oni sami vědí všechno lépe. Dojde k osvobození bytostných služebníků od špatného lidského chtění a zároveň k vyzvednutí čistého lidského ducha, který dokáže s bytostnými spolupracovat.

V současnosti, když se lidský rozumový a myšlenkový svět začíná potácet, jako opilý, když začíná selhávat logika a mizet zdravý selský rozum, není ale třeba vůbec upadat do beznaděje. Třeba vědět, že ze Světla až k lidem, do všeho jejich zmatku a úpadku, visí záchytná světlá vlákna, jako poslední možnost pomoci. Vlákna pomoci, spočívající v důvěře v Boží milost a ochranu. Kdo se dokáže pevně zachytit světlého vlákna této důvěry, dokáže se udržet na hladině i tehdy, když se vše, vzdálené od Světla a od harmonie stvoření, začne potápět a klesat ke dnu.

Kdo se však záchranného vlákna důvěry v milost a ochranu Páně zachytit nedokáže, je ztracen, protože nic jiného ho nemá sílu zachránit, i když on sám snad bude přesvědčen o možnostech záchrany i jiným způsobem. Velmi rychle ale pozná svůj omyl.

Co je v této chvíli pro každého z nás nejdůležitější?

Zabývat se opravdu potřebnými věcmi a ne věcmi nepodstatnými tak, jak dosud. Zabývat se tím, jak se projevuje Vůle Stvořitele ve velkých a malých věcech. Hledat soulad s Vůlí Stvořitele a harmonii se světem přírodních bytostí, které v souladu s Vůlí Nejvyššího žijí a trvale ji naplňují svým věrným působením v přírodě.

Začneme-li se vážně zabývat tím, aby bylo naše chtění správně nastaveno směrem k dobru, k čistotě a dosahování souladu s Vůlí Stvořitele, začneme tím do stvoření vyzařovat tomu odpovídající záření své osobnosti, a ze stvoření si magneticky přitáhneme tomu odpovídající světlá záření, která obklopí naši osobnost Světlem a světlou ochranou. Posílí nás v našem konání dobra a ochrání nás, když se lidský svět, vzdálený od Světla začne hroutit, abychom se také my nezhroutili spolu s ním.