Pod povrchem života

Zeptáte-li se kohokoliv z lidí, zda jsou přesvědčeni o tom, že by na Zemi mohlo a mělo být lépe v životě lidské společnosti, pak s největší pravděpodobností všichni do jednoho odpoví, že ano. Ano, na Zemi by mohlo být soužití lidí o mnoho lepší! Mohlo by být lépe, mohlo by být více ohleduplnosti a společné vstřícnosti, mohlo a mělo by být bezpečněji, měly by být větší jistoty v zaměstnání, mělo by být tak nějak mezi námi lidmi více radosti, štěstí, spokojenosti, aby děti vyrůstaly k lepší budoucnosti, a tak všelijak. To vše uslyšíte, zeptáte-li se jednou lidí okolo vás, jestli si myslí, že by mohlo být na Zemi lépe v soužití nás lidí.

Proč tedy není? Proč se stále více propadáme do podivného lepkavého bahna nespokojenosti, nedůvěry, bezohlednosti, podrážděnosti? Kde je počátek toho všeho? Kde je konečně pevný základ, o který se budeme moci opřít, a od kterého se budeme moci také vydat vzhůru k lepší budoucnosti?

Jak se to vše ukazuje, pozorováno jen trochu více do hloubky, příčinou toho je skutečnost, že lidstvo sklouzává stále více k hrozné povrchnosti v tom, co právě si zasluhuje tu největší pozornost - v otázce vlastního smyslu bytí zde na Zemi.

A opravdu, během posledních několika měsíců opět došlo k propadu v tomto směru a lidstvo jako celek nachází se na zcela neuvěřitelném místě – v povrchnosti, právě v otázce toho, proč jsme zde na Zemi, proč zde vlastně žijeme. V posledních měsících bylo dosaženo stupně, jaký zde na Zemi doposud ještě nikdy nepanoval!

Doposud bylo skutečností, že mezi lidmi přebývalo alespoň něco málo moudrosti o smyslu života, o principu duchovních hodnot, které se týkají naší pokračující cesty bytí poté, co tuto Zemi jednou opustíme. Všechna období na Zemi o tomto smyslu vědění, o smyslu života na Zemi, měla povědomí. Jedno, ať již to bylo povědomí prosté, spojené s bytostným náhledem vědění, či zda se jednalo o vědění vyššího duchovního druhu, o nauky, filosofie, náboženství. Všechna období byla doposud vždy proniknuta větším či menším poznáním o vyšším duchovním smyslu lidského života na Zemi. A z tohoto pohledu jeví se právě dnešní lidstvo v posledních desetiletích jako nacházející se nejvíce v úpadku - jeví se jako ta nejhloupější generace lidského pokolení ze všech těch generací, které doposud směly pobývat na této Zemi.

Zdánlivě na vrcholu všech vědeckých poznání jsou lidé z duchovního pohledu, z pohledu všech bytostí, přetrvávajících ve světlejších úrovních Stvoření, viděni jako ti nejhloupější, nejtupější ze všech generací, co zde směly být.

A k tomu, aby došlo ještě k probuzení, aby alespoň trochu mohlo se něco na tom změnit k lepšímu, chybí již milionům lidí i ona potřebná částečka vůle, která by jim pomohla prolomit onen naladěný stav povrchnosti v hledání a zabývání se věcmi, jež se přitom zcela nutně dotýkají každého z nás lidí! Proč přicházíme na tuto Zemi, jaký je smysl našeho života zde?

Tyto věci jsou přitom tak důležitými, tak nesmírně důležitými, že lze říci následovné: dokud se lidé nezmění a ve své stávající povrchnosti se nestanou více přemýšlejícími, uvažujícími o smyslu svého bytí, pak nikdy, vůbec nikdy nezmění se podmínky života na Zemi k lepšímu. Co více, vše půjde ještě více dolů! Technicky vyspělá společnost lidí klesne svojí tupostí na stupeň uvažování ne nepodobnému zvířatům, zavřených v tísnivých klecích. A tomu všemu bude také odpovídat i veškeré následné dění na Zemi.

Nacházíme se na nejzazší možné hranici strnulosti a povrchnosti, kdy ke zcela zřetelným dějům a událostem zaujímá většina obyvatel Země úplně mdlé a vlažné stanovisko, jako kdyby se jich snad následný vývoj zde na Zemi vůbec netýkal. Dále je již jen zhroucení a chaos!

Mnozí jednají, jako kdyby se nacházeli ve stavu ochromení, které jim nedovoluje jakýkoliv vnitřní citový pokrok vpřed. Jednají mechanicky, přesně tak, jak jim to prostřednictvím nejrůznějšího ovlivňování vnucují jiní. Jako zhypnotizovaní jdou životem v domnění, že nejlépe je nehledat nic hlubšího, oslavují s veselostí svoji slabomyslnou nevědomost a povrchnost.

Netuší přitom, že se blížíme každým dnem více a více ke zcela zásadnímu předělu v dění celého zdejšího vesmíru i celého Pozdějšího Stvoření.

Blížíme se k předělu, který nakonec přinese ono kýžené zlepšení soužití všech lidí na Zemi! Avšak tento předěl nejprve svojí mocnou silou oddělí od Země vše, co se právě nachází na stupni úplné duchovní vlažnosti a myšlenkové povrchnosti.

Povrchnost bude také v budoucí době na Zemi vnímána lidmi v jejich probuzené bdělosti s nejvyšší ostražitostí jako zárodek samotného zla.

Jedině úsilí o soucítění, o vnitřní vnímavost ve věcech, které člověka potkávají, ať již přímo či ve větším odstupu, jedině takový postup vede k duchovnímu procitnutí, které je podmíněným základem pro každé hledání smyslu bytí člověka.

Také jedině z tohoto hledání vyššího duchovního smyslu života může vyrůst na Zemi princip soužití všech obyvatel v takovém směru, že od samého začátku bude naplňovat vše to, co se dnes ještě jeví pro většinu lidstva jako nedosažitelné cíle a ideály. Nikdy to nenadejde jinak! Je to skálopevná jistota, na níž se vše již dopředu roztříští! Jakékoliv jiné představy a domněnky o změně k lepšímu jsou mylné. To ostatně dokazují všechny křečovité pokusy nejrozličnějších politických uskupení v posledních desetiletích, v jejich nových a nových snahách o nastolení lepších podmínek společenského života na Zemi. Ve skutečnosti tyto myšlenkové a politické směry staví stále dokola na starých základech!

Na Zemi může být lépe!

Avšak k tomu se musíme změnit všichni! Nikoliv jen ti druzí!

Veškeré události, které se nyní valí k této malé planetě, obsahují v sobě vše potřebné k probuzení alespoň ještě určité části lidstva. Nebude to však v žádném případě procházka růžovým sadem! Tuto příležitost již lidstvo ve své povrchnosti minulo před dvěma tisíciletími! Nyní bude to úplně jiné!