Pod povrchem života

Velká část těch lidí, kteří se považují za duchovně probuzené, kteří jsou o sobě přesvědčenými, že žijí životem, jenž je možné označit za vysoko přesahující nízké materiální cíle, upíná již delší dobu svůj zrak k datům, v nichž se zachvívá příslib průlomové změny v dění zde na Zemi.

Lidé z celého světa, kteří se nazývají „duchovními lidmi“, upínají svůj zrak k budoucnosti s tím, že již v tomto vyhlížení budoucích let připadají si plně připravenými na zaslíbené změny, které mají nadejít, aby zásadně změnily chod života zde na Zemi.

Je ale velmi zvláštní, že tito lidé, kteří považují své schopnosti ducha za probuzené, nepoznávají přitom také současně význam mnohých duchovních událostí, odehrávajících se již nyní, v současné době.

Veliká duchovní dění proudí k Zemi trvale již dlouhou dobu, a je více než zřejmé, že množství duchovních darů proplynulo právě oněm „duchovním lidem“, kteří se hlásí k mnohým duchovním směrům, ba dokonce i těm, kteří mají v rukou vysoké vědění Pravdy, skrze prsty, aniž by jim tak mohlo přinést posilu a občerstvení, které jsou právě tolik potřebné pro každého člověka, jenž chce obstát v budoucí době.

Nádherné dary proudí stále znovu a znovu v určitých dnech k Zemi, aby z vysokých míst, odkud ve Stvoření směly vytrysknout, přinášely nasycení pro miliony lidí, nesoucích v sobě ještě světlo duchovní čistoty a přirozené lidské dobroty.

Avšak nakonec musí tyto nádherné dary, které by byly sto pozvednout doslova přes noc velké množství lidí k nové odvaze v proměně sebe sama k lepšímu, proplynout okolo a vrátit se zpět ke svému východisku, bez splnění svého poslání oživení a posílení.

V zaměření se na vyhlížení budoucnosti, v očekávání toho, že teprve tato budoucnost přinese onu očekávanou pomoc nadzemského druhu, zůstává největší část lidí uzavřena proudům, které se snášejí k Zemi již po určitý čas, a které by při správném vpuštění do nitra přinesly každému člověku načerpání sil nevídaného druhu. Sil, které by pozvedaly ke vzestupu toho, jenž přijal do sebe ony světlé duchovní pomoci a dary, a tak mu pomáhaly, ale nejenom jemu, nýbrž pomáhaly by i jeho blízkému i vzdálenému okolí. Světlo, oživené novým přílivem, zářilo by v nitru takového člověka silou, která by pomohla v neviditelných propojeních posunout mnohé věci, jež se jeví ještě dnes pozemskými cestami jako neřešitelné.

Mnohé, velmi mnohé mohlo by se zde na Zemi proměnit k lepšímu již dnes, v této přítomnosti, a to přirozenou cestou většího Světla, které by mohlo skrze otevřené lidi proniknout do světa myšlenkových forem, do světa jemnohmotného dění, a nakonec jako následek těchto proměn i do událostí světa hrubohmotného.

Veliký díl změn mohl by již nyní proběhnout mezi lidmi k vyřešení tisícera těžkostí k pozitivnímu výsledku, kdyby se jen lidé, kteří nesou ve svém srdci touhu po duchovních výšinách, dokázali správně otevírat proudům, snášejícím se v určitých dnech v roce ze zářivých výšin Světla k této Zemi.

Namísto urputného hledání řešení spletitostí, které nelze dovést ke spravedlivému konci lidským rozumováním, mohly by se miliony lidí již dnes zabývat výstavbou pozitivního světa myšlenkových forem.

Namísto nekonečného lámání hlav nad konspirativními úvahami, které leží na dnešním lidstvu jako těžká dusící deka, mohli by se lidé, posíleni duchovními proudy ze zřídla života, věnovat hledání inspirací, jaký by měl být svět budoucnosti.

Nalezení odpovědí muselo by pak být nesmírnou vzpruhou pro každého, kdo vynaložil by k tomu své síly, aby pochopil, že jediná cesta, vedoucí směrem k budoucnosti Země, je dosažitelná ve správném pochopení slov Ježíšových o blahoslavených, slov, která však musí člověk nejen znát, nýbrž musí je opravdově žít.

V tomto poznání a také v posílení přílivu ze světlých praduchovních světů ve Stvoření, kroužících vysoko nad touto Zemí, směly by miliony lidí již dnes slavit opravdové slavnosti duchovního spojení se Světlem.

Žel, ale není tomu tak. Duchovní posila a občerstvení, určené pro všechny, kdo jsou duchovně hledajícími zde na Zemi, zůstávají nevyužity, a mocná energie, v níž dřímá pronikavá změna k lepšímu, pokud by tato byla správně využita, prochází okolo mnohých bez jediné možnosti spojení se s nimi. Miliony lidí zabývají se dnes budoucností a dary přítomnosti nechávají plynout okolo sebe. Světlo klepá na duše lidí, ale ti mu neotevírají své nitro.

Může být ještě zoufalejší obraz, než je tento?

S voláním „Pane, Pane, pomoz nám!“ jdou lidé přítomností s uzavřeným nitrem, jež ukazuje ve skutečnosti jen jejich vlažnost a pohodlnost, odrážející se v tom, jak tito samí, po pomoci volající lidé míjí tisíceré dary, obsahující v sobě oživující posilu a občerstvení.

Jediný pohyb, vedoucí k opravdovému propojení se Světlem, je pro tyto lidi hořce těžkým, a tím vlastně nechtěným!

Raději budou se celé zástupy měsíce a roky zaobírat tím, jaké zlo činí druzí, namísto toho, aby se sami pohnuli s jasným probuzením v nitru kupředu ve svém vlastním zlepšení.

To, že je takový stav skutečností, odhaluje pohled do světa myšlenkových forem. Zde nepomohou žádné výmluvy, žádné kličkování, neboť otisk myšlenkového světa, nacházejícího se okolo lidí, kteří se považují za duchovně hledající, či v nějakém smyslu dokonce již duchovně pokročilé, v dnešní době vypovídá více než zřetelně o tom, že zdaleka ne vše je jimi využíváno ke svěžímu a odvážnému duchovnímu pokroku vpřed. Ba tyto myšlenkové formy dokazují, že se lidé zaobírají vším možným, jen ne čistou touhou po souznění s dílem Stvoření.

Mlha a mátožnost propojená s neustálým narážením na opakující se formy, které obklopují Zemi již po celá desetiletí, jsou zoufalou výpovědí o opravdovém úsilí lidí, kteří se považují za duchovní. Takový je duchovní stav dnes na Zemi.

O ostatní části lidstva není na místě se zmiňovat. Velká část jich nesnese již dnes označení lidská bytost v duchovním smyslu svého výchozího základu. Zároveň je však velké množství těch, které je možné na první pohled označit za materiálně založené, avšak tito stojí si přitom niterně lépe než ti, kteří se hrdě nazývají „duchovními lidmi“ a „držiteli duchovního vědění“, nebo snad „znalci Pravdy“.

Ten, který drží vysoko nad Stvořením jako Soudce knihu Života, měří zcela jinými vahami, než používá povrchní lidská soudnost.

V tomto směru je před lidstvem teprve ještě období velikých překvapení.