Pod povrchem života

Vím, že pro širokou veřejnost bude tento text možná nepochopitelný a obtížně stravitelný. Ale přesto a právě proto je třeba o těchto věcech mluvit. Je třeba dát veřejnosti na známost, že žijeme ve zlomové době, která se nese ve znamení vznešeného pojmu Grál. Obrovská síla, související s tímto pojmem již zasahuje, a teprve naplno zasáhne do osudu lidstva takovým způsobem, že ho převrátí naruby.

Žijeme ve stvoření, které se na základě plánu Stvořitele postupně rozvíjí ke stále větší dokonalosti. Proto se lidstvu vždy v určitých zlomových momentech vývoje dostává nových zjevení o činnosti Stvořitele a o jeho Vůli.

Kdysi dávno to byl Abraham, který přinesl naší části světa převratné poznání o jediném Bohu. Později to byl Mojžíš a potom proroci, kteří toto poznání dále rozvíjeli.

A nakonec, v příslušné době zralosti stvoření, k zemi sestoupila Láska Nejvyššího v osobě Pána Ježíše Krista, aby se lidstvu dostalo čistého poznání o Stvořiteli, o jeho působení i o povinnostech lidí vůči jejich Pánu.

Tím však nebyl vývoj stvoření ukončen, ale jeho zrání pokračovalo dál. A to až k současné době Velké očisty. Ta s sebou přináší bezpodmínečnou nutnost rozšíření nového duchovního poznání o existenci Grálu a o Synu Člověka. Lidé se musí v současnosti buď povznést k tomuto poznání, nebo se ho rozhodnou ignorovat. Ignorování je však totožné s nastoupením cesty do rozkladu, vyplývajícího z odmítnutí dalšího nezbytného vývojového stupně a s ním souvisejících, pomáhajících sil Světla. Tak se lidem stane neštěstím a zkázou to, co jim mohlo a mělo přinést vzestup.

Co je to tedy Grál a kdo je Syn Člověka?

Grál je hrad, nacházející se vysoko v božské říši. Je to pevnost, jejíž hradby chrání nejkrajnější hranici Božího vyzařování. Za hradbami této pevnosti se nachází už jen nicota. Nicota bez času a bez prostoru.

Tak tomu bylo od věků. Byl věčný, nepochopitelný Bůh, Zdroj Života a Život sám. A bylo jeho vyzařování, sahající do nepředstavitelných dálek, tvořící božskou říši a dávající v ní prostor pro život nejrůznějším božským bytostem. A byl hrad Grálu na konci Božího vyzařování, oddělující svými hradbami Život od nicoty.

A bylo by to tak bývalo navěky, kdyby se Nejvyšší nerozhodl učinit velký akt stvoření světů. Kdyby se nerozhodl vyslat své Světlo i do vnější nicoty, za zdi hradu Grálu.

Slova „Buď Světlo,“ byla tímto činem. Znamenala, že na hradě Grálu se otevřela do té doby neproniknutelně zavřená brána a do vnější nicoty proniklo Světlo Páně. Ze Světla se postupným vzdalováním od hradu Grálu a jeho postupným ochlazováním začaly formovat jednotlivé světy a úrovně. A mezi nimi i naše pozemská úroveň a náš pozemský svět. Tak vzniklo celé obrovské stvoření.

Ovšem jako úplně první a nejdokonalejší se v blízkosti hradu Grálu zformoval nový hrad. V tomto novém hradě na vrcholu stvoření, který se tyčí nad říší Ducha, se nachází posvátná nádoba života. Je to kalich Grálu. Do něho proudí a v něm se soustřeďuje Boží záření, aby pak, z posvátné nádoby Grálu, proudilo do stvoření a udržovalo ho při životě.

Za vládce nového, duchovního hradu Grálu a za Krále celého stvoření byl Stvořitelem ustanoven Syn Člověka. Syn Člověka je Místodržitelem Boha ve stvoření. Je to také Syn Stvořitele, ale není to Ježíš.

Ježíš je Láska nebeského Otce, která přišla na zem a po odchodu ze země se opět spojila s Otcem.

Syn Člověka je Synem nebeského Otce, který byl od něho odčleněn kvůli existenci člověka. Kvůli existenci stvoření. Na jeho vrcholu stojí a celé stvoření spravuje. On je ve jménu Božím jeho Králem, Správcem i Soudcem.

On je oním Králem na bílém koni ze Zjevení Jana, který sestoupí k zemi v oblacích s pluky andělů, aby soudil svět. Aby sklidil úrodu lidských duší z pozemské pláně a pšenici, tedy lidí dobrého srdce a čistého nitra, shromáždil ve svých sýpkách. A aby plevy, tedy lidi nedobrého chtění a nečistého nitra, spálil v ohni věčného zatracení.

Pán Ježíš Kristus lidi varovně upozorňoval na tuto dobu. Výstražně zdůrazňoval: „Když jednou přijde Syn Člověka!“ Mluvil o něm vždy ve druhé osobě. To znamená, že ne „až jednou přijdu já,“ ale „až jednou přijde On, Syn Člověka!“ Čili někdo jiný, než Kristus!

Kdo je tedy Syn Člověka? A kolik Synů má vlastně Stvořitel?

Všichni víme o existenci Boží trojice. O Otci, Synu a Duchu Svatém. Syn Ježíš je osobou, ale stejnou osobou je také Duch Svatý! Ježíš je zosobněním Lásky Nejvyššího a Duch Svatý je zosobněním Vůle Nejvyššího.

Stvoření vzniklo z Vůle nebeského Otce. V Bibli se v kapitole o stvoření světa světa píše: „Duch Svatý se vznášel nad vodami.“ Duch Svatý působil při vzniku stvoření a formoval světy i naši zemi. On zformoval stvoření, které je duchovní k jeho obrazu a funguje prostřednictvím duchovních zákonitostí.

Duch Svatý je Tvůrcem duchovního stvoření. Je jeho Správcem prostřednictvím duchovních zákonitostí a bude zároveň Soudcem všech, kteří duchovní zákonitosti ignorují.

Syn Člověka je Duch Svatý! Je to zosobnění Ducha Svatého! Je to zosobněná Vůle nebeského Otce úplně stejně, jako je Ježíš jeho zosobněná Láska.

Po odchodu Krista ze země stvoření pomalu dozrávalo a přibližovalo se ke sklizni. K velkému třídění lidských duší na pšenici a plevy. Před začátkem Velké očisty byl jako pomoc k lidem vyslán z hradu Grálu Duch Pravdy, aby uvedl lidstvo do celé Pravdy. Jeho příchod zvěstoval Kristus a jeho úkolem bylo přinést světu poznání plné Pravdy o všech zásadních otázkách lidského bytí, o Stvořiteli i o stvoření. Prostřednictvím plné Pravdy, darované lidstvu v Poselství Grálu, se můžeme stát zcela vědomi a vědomě kráčet ke Světlu a k vlastní spáse.

No a v současnosti nastala doba, kdy Syn Člověka sestupuje z nejvyššího bodu stvoření, z hradu Grálu až k zemi, aby přinesl soud. Přichází v oblacích tak, jak bylo zaslíbeno. Záře jeho Světla způsobí, že vše na zemi bude muset urychleně dozrát ke svým plodům. To dobré v záři Světla Syna Člověka rozkvete do nebývalé nádhery. To špatné dospěje také až k vrcholu zloby, čímž samo sebe jasně zviditelní a odsoudí. A zrychlené zpětné účinky zákonů stvoření mu přinesou zničení. Lidem, usilujícím o čistotu a dobro, přinese nadcházející Spravedlivý Boží Soud dobro a lidem, podléhajícím zlu a nečistotě, přinese neštěstí a záhubu.

Absolutně nikdo však nemusí být zatracen, pokud se chopí pomoci, darované v Poselství Grálu a vynasnaží se podle jeho pokynů stát lepším člověkem. Člověkem milým Bohu a žijícím podle jeho zákonů.

To, co se skrze Grál přibližuje k zemi, přináší ve skutečnosti osvobození od zla, uzdravení, novou svěží výstavbu a vzestup. Toto je to nové, co má být poznáno a přijato, protože to představuje podmínku pro další správný duchovní vývoj lidstva. Podmínku pro nastolení klidu a míru na zemi.

Ale jak již bylo zmíněno, pod tlakem přicházejícího Světla se na zemi rozvine během Velké očisty nejen dobro, ale také zlo dříve, než bude zničeno. A to proto, aby ho lidé znali a jeho důsledky prožili až do hloubky své duše. Aby skrze toto prožití získali hluboký odpor vůči všemu špatnému a zároveň odhodlání, už nikdy k němu nesklouznout.

Zemi proto čekají nelehké časy. Největší oporou v nadcházejícím dění se nám však má stát hluboká důvěra v trvalou pomoc Svaté Boží síly, protože bez pomoci Páně nebude možné překonat mnohé z toho, co se nám bude vracet jako ovoce našeho vlastního, předchozího špatného chtění.

Netřeba si proto zoufat, ať se děje cokoliv, protože pomoc Světla zde bude pro každého, kdo po ní zatouží ve svém čistém chtění. Člověk se musí jen snažit, aby se jeho osobnost stala správně připravenou půdou, ve které může pomoc Světla zakotvit. Takovou správnou půdou se stane skrze touhu po čistém životě a po Světle. Skrze probuzení citové vnímavosti, projevující se činy pomoci a dobra vůči bližním i vůči celému světu.

Víra v Boží pomoc a správně připravená půda v našem nitru nám mohou v nadcházející době Velké očisty přinést přímo zázračnou pomoc. Pomoc bude proudit od našeho nebeského Otce do síní hradu Grálu, odkud bude na křídlech andělů roznesena ke všem, kteří se jí dokáží správně otevřít a kteří jsou jí hodni. Kdo je dobrého chtění a čistého nitra se proto nemusí ničeho obávat.

Tyto skutečnosti musí být zakotveny v povědomí společnosti. Na každém jednotlivci záleží, jestli se tomu bude snažit porozumět, nebo ne. Jestli to bude brát vážně, jestli mu to bude lhostejné, nebo se tomu vysměje. Nikdo ale nedokáže uniknout tomu, aby se ve znamení Grálu nenaplnil i jeho vlastní osud. Podle každého osobní volby buď pozitivním, nebo negativním způsobem.