Pod povrchem života

Existuje reálné nebezpečí, že pokud by došlo na Slunci k mimořádné erupci, doprovázené silným elektromagnetickým zářením, mohla by být poškozena, nebo dokonce až zničena veškerá pozemská elektronika. To znamená, že ve vesmíru existují síly, schopné zásadním způsobem ovlivnit i život současných lidí na zemi, a to buď pozitivním, nebo negativním způsobem.

Proč o tom mluvíme?

Protože právě toto se stane realitou v dnešní době očisty země! Naše planeta bude zasažena specifickým druhem vesmírného záření, které zásadním způsobem ovlivní lidský rozum a zastaví jej v jeho přemrštěném působení. Bude to záchrana v poslední chvíli, protože současní lidé jsou doslova ovládnuti zdivočelým rozumem a nevidí blížící se katastrofu, do které je žene.

Jak jsme se dostali do této situace? Jak jsme se dostali do područí rozumu, kterému jsme měli vládnout, ale který se nám žel vymkl zpod kontroly a ovládá nás?

Vezměme si jezdce na koni. Dobrý jezdec ovládá svého koně, což znamená, že kůň ho poslouchá a jede tam, kam ho jezdec usměrňuje. Dopředu, doleva, doprava, nebo dozadu. Krokem, klusem, nebo cvalem.

Jezdcem je náš duch. Jezdcem je naše pravé duchovní „já“ a projevuje se citem a svědomím.

Koněm je náš rozum. Koněm je naše myšlení a naše intelektuální schopnosti.

Kůň, neboli rozum, má být veden jezdcem, neboli duchem. Náš rozum má fungovat pod vedením ducha a pod jeho patronátem. Náš rozum má být produchovněn, tedy usměrňován a veden duchem. Přesně tak, jako když jezdec vede a ovládá svého koně.

Kdyby v současnosti fungovalo všechno, jak má, měli bychom na zemi civilizaci lidí citu, srdce, ducha a svědomí. Měli bychom na zemi pravou lidskou civilizaci, jejíž rozum stojí ve službách ducha.

Takovou civilizaci však žel dnes nemáme, protože došlo ke katastrofě. Pro pohodlnost, ospalost a nedostatečnou razantnost jezdce se stalo to, že jeho kůň převzal iniciativu. Nakonec se úplně splašil a vymkl zpod kontroly. Zcela zdivočel a žene se spolu s bezmocným jezdcem na svých zádech k okraji propasti.

V současnosti je situace taková, že v jednotlivých lidech i v rámci celé naší civilizace přebral veškerou iniciativu kůň, tedy rozum. Rozum se stal určující a vedoucí. Vytiskl jezdce, neboli ducha z jeho vedoucí pozice, a sám rozhoduje o všem. Rozum dnes funguje v lidech zcela autonomně, bez korekce svědomí, citu a srdce. Rozum není produchovněn tak, jak být měl. Je chladný, racionální, vypočítavý a bezohledný. Přesně tomu odpovídá současný stav naší civilizace. Zdivočelý kůň rozumu, ničím neovládaný, nebrzděný a neusměrněný žene lidstvo od jednoho neštěstí ke druhému, a ve zběsilém cvalu se přibližuje k okraji propasti.

Toto je stav, ve kterém se dnes nacházíme, se všemi negativními důsledky, které z toho vyplývají pro jednotlivce i pro celou naši civilizaci. A za tohoto neutěšeného stavu bude doslova požehnáním a záchranou skutečnost, že vyšší Moc prudce zatáhne uzdu zdivočelému koni rozumu, aby tímto způsobem umožnila jezdci opět nad ním přebrat vládu. Lidstvo bude náhle specifickým druhem vesmírného záření zastaveno ve svém zdivočení rozumu, což okamžitě rozdělí lidi do dvou skupin. Na ty, co to zvládnou a na ty, co to nezvládnou.

Kdo celé své bytí, celý svůj život, celou svou osobnost a všechny své hodnoty svázal s rozumem a jeho materiálními hodnotami, ten v prudkém zabrzdění rozmachu rozumu ztratí půdu pod nohama. Ztratí to, na co sázel, čeho se držel a čemu důvěřoval. Takovou ztrátou, v neschopnosti nahradit ji něčím jiným, čili působením ducha, citu, srdce a svědomí, dotyčný člověk osobnostně zkolabuje a nebude již více schopen zařadit se do normálního života. Svůj život bude už jen dožívat, jako dětinská a vyšinutá osobnost.

Druhá kategorie lidí budou ti šťastnější, protože jejich upnutí na rozum nedosáhlo až tak zhoubné jednostrannosti. Po zatažení uzdy zdivočelému koni rozumu dojde u nich k tomu, že najednou v jejich nitru začne získávat prostor a probouzet se jejich duchovní povědomí podobně, jako se z hlubokého spánku probouzela zakletá šípková Růženka.

Člověk se začne pomalu rozpomínat, kým vlastně ve skutečnosti je. Začne se rozpomínat, že je duchovní bytostí, že je duchovním „já“, kterému má být v rámci jeho vlastní osobnosti vše podřízeno. Ať již rozum, pudy, nebo cokoli jiného.

Začne se rozpomínat na skutečné hodnoty v životě, kterými jsou hodnoty ducha, jako láska, dobrota, spravedlnost, čistota a všechny ostatní ctnosti.

Začne se rozpomínat na svůj pravý domov, plný míru a radosti, na říši Ducha. Na království nebeské, nacházející se v blízkosti Boží, z něhož každý z nás přišel do hmotnosti, aby se v ní učil a dozrával. A nakonec, aby se jako duchovně zralý a zcela vědomý vrátil zpět domů do království nebeského.

Začne se rozpomínat na vazby se světem přírodních bytostí, na kontakt s těmito bytostmi, který byl silný a vřelý v prvotních obdobích vývoje lidské civilizace, ale který byl žel rozumem postupně zpochybněn a zavržen. Toto spojení a tento úzký kontakt lidí s bytostmi přírody má být však opět plnohodnotně obnoven.

Zmíněné probouzení a rozpomínání však nebude jednoduché. Bude trpké a bolestné, protože bude doprovázeno zhroucením zdí rozumově materialistické koncepce světa, aby na troskách starého a nesprávného mohlo vzniknout nové a pravé. Z popela zmaru povstane jako bájný Fénix nový člověk. Člověk, jehož rozum bude veden a usměrňován jeho duchem, citem, srdcem a svědomím.

Toto nás čeká a toto nás nemine. Čeká nás podvázání rozumu. Čeká nás prudké zatažení uzdy, které rozum zabrzdí v jeho dnešním, zdivočelém cvalu, aby se konečně mohl probudit, vzchopit a rozvinout náš duch. Aby náš duch zesílil a nakonec převzal vládu nad rozumem a usměrňoval ho cestami ducha.

Toto nás čeká a toto nás nemine! Proto se již nyní, sami vědomě a dobrovolně snažme přesouvat těžiště své osobnosti z přehnaně exponovaného rozumu k duchu. K duchu, který se v nás projevuje citem, srdcem, svědomím a intuicí.

Nejefektivnější způsob, jakým lze provést tento přesun těžiště naší osobnosti je snaha o čistou nitra. Je snaha o zachovávání čistoty našeho vnitřního života. Je snaha o čistou cítění a myšlení.

A z této čisté a všeho plevele zbavené půdy našeho nitra začne pak postupně, jako drobná vzácná rostlinka vyrůstat náš duch. Při trvalé snaze o čistotu vlastního nitra začne duch postupně sílit a rozvíjet se, až se nakonec stane epicentrem naší osobnosti tak, jak tomu mělo být vždy.

Kdo takto začne dělat dobrovolně již nyní, v předstihu, může si ušetřit v blízké budoucnosti spoustu zbytečného utrpení. Neboť budoucnost bude patřit už jen lidem ducha. Bude patřit duchovním jezdcům, kteří pevnou a rozhodnou rukou ovládají koně svého rozumu, a kteří jedině duchem určují jeho činnost a jeho směřování.