Za vnější vyspělostí se skrývají myšlenkové formy nejodpornějšího druhu
Jako když se prolamují příčky žebříku, jedna po druhé, a neopatrný lezec hrozivě padá dolů, stejně tak jeví se duchovní stav obyvatel mnoha zemí světa. Je zcela jedno, zda jsou tyto země a státy pozemsky majetnými, či zda se nachází zcela na pokraji bídy. Duchovní stav stojí mimo tato měřítka! Nepřátelství, nenávist, nečistota - stejně tak jako dobromyslnost, láska a spravedlnost - proudí ze srdcí lidí zcela nezávisle na vnějších hmotných podmínkách.
Je zcela mylné se domnívat, že lidé žijící v sociálně lepších podmínkách jsou ve své majetkové spokojenosti vnitřně čistší než lidé žijící v podmínkách bídy a nouze, na pokraji přežití. Z duchovního hlediska platí zde až příliš často úplný opak!
K pochopení této skutečnosti musíme pozorovat svět jiným než pozemským vnímáním!
Kdyby jen lidé chtěli vidět alespoň na okamžik svět okolo sebe duchovníma očima! Kdyby jen na chvíli rozeznávali skutečné hodnoty od balastu! Viděli by pak, jak mnoho z vnějšího světa vůbec nesouzní se světem, který se odehrává na jemnějších rovinách.
Viděli by, jak je svět luxusu a pohodlí z největší části prolezlý myšlenkovými formami toho nejodpornějšího druhu. Pomluvy, intriky, žádosti, podvod, závist a nenávist, touha po majetku, touha po moci, mající na sobě nezřídka přichyceny myšlenkové formy násilí a vraždy.
To vše by lidé viděli duchovníma očima ve světě „vyspělého“ západu stejně tak jako za ním křečovitě spěchajícího východu či dosud ekonomicky nemocného jihu – afrického kontinentu.
To vše by viděli lidé pod povrchem všech vnějších frází, slibů a zdánlivé solidarity většiny lidí světa. Jen tu a tam zalesklo by se mezi tímto nehezkým hemžením myšlenkových forem světlé vlákno opravdového citu, tryskajícího ze srdcí těch lidí, kteří ještě zcela nezasypali v sobě touhu po vyšších ideálech a skutečných lidských hodnotách. Světlá vlákna citů probleskují světem jen tu a tam, probuzena nejčastěji bolestí či touhou po čistším životě. Ještě mnohem méně k vidění jsou dnes ta vlákna, která tryskají z prožitku čisté, děkující radosti, že člověk smí žít zde na Zemi právě v tomto nesmírně důležitém období - v období Božího soudu. Období, které nutně musí nakonec přinést světu říši Spravedlnosti a míru.
Kéž by jen bylo s každým dnem méně a méně odporné špíny, kéž by jen bylo naopak stále více lidí, z jejichž srdcí tryskají zářivá vlákna čistých a ušlechtilých citů vůči druhým lidem!
Kéž by stále více přibývalo těch lidí, kteří v prožití vnitřní radosti trvale velebí Stvořitele za veliký dar života, který jim byl darován v možnosti zrodit se na Zemi, kde mohou vidět i svýma pozemskýma očima krásu a přirozenost přírody.
Člověk by měl alespoň na chvíli vidět duchovníma očima! Oč více by pak vážil své city, myšlenky a slova! Jak by pak také děkoval přírodě, která, byť je drancována lidskou chtivostí, drží si v sobě duhově krásnou zář čistě bytostného druhu. Zář, která osvěžuje a posiluje nemocného lidského ducha ještě i v této dnešní době velikého převratného dění ve vesmíru.
Rozhlédněte se, jaká krása spočívá v jarním rozpuku přírody. To jsou činy bytostných sil, které svými schopnostmi stojí ve Stvoření pod stupni lidského ducha - člověka!
A jaké jsou tedy činy člověka? Jen se rozhlédněte...
