Pod povrchem života

Nitro člověka, jeho vnitřní svět, to je to, co je nyní mnohonásobně ostřeji než kdykoliv dříve před tím měřeno, váženo, a to za jediným účelem – aby toto nitro bylo pravěčnými Zákony Stvoření souzeno! Souzení – soud v rámci zmíněných pravěčných Zákonů Stvoření znamená však pro člověka jediné – stále se zrychlující navracení toho, co v trvání svého bytí on sám uvedl do života.

Nitro člověka je tím, co je stále intenzivněji velikými Zákony posuzováno na prvním místě jako to nejdůležitější, rozhodující při navracení se všeho, co jím kdy bylo vytvořeno, zformováno, myšleno, cítěno, pro to, jaký bude jeho další směr životní cesty.

Nyní vrací se ke každému z lidí vše, co kdy vzniklo, dobré stejně jako zlé, velké, malé, ba i to nejmenší. Právě nyní vstupujeme do období označovaného proroky jako období, kdy nastane „vzkříšení všeho mrtvého“.

Vzkříšení, přivedení k životu! K oživení musí nyní přijít všechno, co lidský duch ve vláknech svého bytí zde ve hmotnostech vytvořil a zformoval, jakkoliv je toto již dávno, snad i staletí, tisíciletí nazpět a nikdo z dnešních lidí o tom již vůbec ničeho ve svém denním vědomí neví.

Zúčtování za všechny prožité životy lidského ducha ve hrubohmotnostech se nyní přiblížilo! Spravedlnost Boží Vůle, působící v Zákonech Stvoření, přináší nyní zesilující údery do všech vláken, která jsou touto Spravedlností označena jako živá, tedy i vlákna nově vzkříšená, jež doposud zůstávala jakoby skryta daleko od člověka. V domnění jejich zaniknutí v čase zůstávala tato vlákna daleko vzadu za každodenním prožíváním přítomnosti každého z nás. Nyní se však dočká svého oživení vše, co jsme vytvořili, učinili.

Dobrá setba přinese přitom ve zpětném účinku člověka požehnání a posilu. Zlá setba pak přinese údery a zvyšující se tlak u člověka. Tlak, nabádající svou silou k probuzení a k proměně – k jeho znovuzrození.

Spolu se Spravedlností Boha působí však ve velikých Zákonech současně také milost Boží Lásky, která svým druhem umožňuje v proměně člověka k dobrému mnohá z vláken zla ještě na poslední chvíli prozářit čistým světlem jeho znovuzrození. Tím bude pak obsažena ve vláknech znovu i vroucí vůle člověka k vědomému odčinění všeho, co se u něho projevovalo jako nepěkné, nedobré vůči druhým lidem, vůči přírodě, vůči všeobsáhlé moudrosti Svatého Boha. Tato vůle, vytrvá-li člověku, bude moci nakonec přinést osvobození od všeho nedobrého, co se k němu hrozilo ještě pod narostlým tlakem Zákonů Stvoření vrátit. Takový člověk bude moci být osvobozen, uzdraven, vyveden z nebezpečí, a to až na samé hranici zázraku.

Tak začíná se k nám právě nyní blížit veliké období, ohlášené mnohými proroky. Na jedné straně bude v Zemi narůstat ohromný tlak zmatku, nepochopení, nepřátelství, davového šílenství, nebezpečí všude tam, kde se objevují vlákna nedobrého druhu, zároveň bude zde ale sílit i mnohé zázračné probuzení vstřícnosti, soucitu, pomoci, uzdravení, duchovního procitnutí, spolupráce u všech lidí, u kterých může být přílivem energie v Zákonech Stvoření posíleno dobro, duchovní světlo a čistota.

Lidstvo stojí nyní na hraně bodu zlomu! Mnohé, co si ani neuvědomujeme, tone u nás samých v nedobrých vláknech. Proto ta podrážděnost, vnitřní neklid, nespokojenost mnohých, hraničící s dojmem toho, že jsou štváni zvláštní neúnosnou, neviditelnou silou.

To je však jen oním prvotním „nabádáním“ Zákonů Stvoření člověka k jeho zastavení se, nabádání ke změně mnohého ve svém životě.

Mnohé může být ještě odloženo, mnohý tlak z minulosti může být proměněn v dobro, a to v mnohých skutcích člověka, který bude usilovat ve velkém i v tom nejmenším o naplňování slov „Miluj bližního svého, jako sebe sama.“ Ctít druhé, pomýšlet na ně v čistých a ušlechtilých myšlenkách, to je důležitý základ znovuzrození člověka! Kdo to dokáže trvale a s lehkostí jako něco, co se pro něho stalo samozřejmostí, ten již téměř zvítězil! Tomu bude Boží Láskou mnohé přidáno ku pomoci! Udrží-li si v sobě pokoru, skromnost a dětsky čistou radost, pak zcela jistě překoná vše, co ještě nyní hrozí se mu snad postavit do cesty.

A je toho nesmírně mnoho, co se nyní valí na lidstvo jako na celek i na každého člověka jako na jednotlivce.

Není zde také už žádné ochranné ruky duchovních pomocníků, kteří by nadále ve své dobromyslnosti mohli zasahovat do vláken člověka ve snaze je ještě pozdržet, až na ně bude pozemský člověk více zralý, tak jak to tito pomocníci činili po tisíciletí.

Není zde jiné síly, než mocného proudění Spravedlnosti Boží!

To je ono nové, co se také nyní začne znovu ještě více v zesílení projevovat ve veškerém životě lidí na Zemi.

Nezadržitelně to nyní směřuje k člověku s otázkou: „Jaký jsi?“ Jsi člověkem, jenž nechal v sobě za celou dobu svého bytí ve hmotnostech procitnout a rozhořet světlo lidskosti, světlo svého ducha? Anebo jsi ten, který dar života promarnil v naplňování svých nízkých sklonů a tužeb, které druhým lidem přinášely jen nečistotu, utrpení a bolest?

Největší část lidstva balancuje dnes mezi oběma proudy! Tak mnohý člověk přiklání se k jednomu proudu, aby se vzápětí otočil a spěchal ke druhému. Ve své pohodlnosti zvykli jsme si na to, že je to tak správné – normální! Zvykli jsme si, že to, co je Tvůrcem označeno jako vlažnost, je vlastně pro nás tím ideálním!

Avšak nyní ve velikých změnách ve vesmíru přichází tlak pravěčné Spravedlnosti, který nesnese žádné vlažnosti, nýbrž tento tlak rozdělí lidstvo, rozdělí jednotlivé lidi, jedno, kde působí a žijí, aby je konečně označil jako duchovně horké nebo studené, aby je označil za světlé či temné, za duchovně živé nebo duchovně mrtvé!

Vše, co se nyní začíná odvíjet mezi lidmi, ponese nápadně viditelně známky toho, co je zde popisováno!

Jen to správně jednou pozorujte! Nezapomeňte však přitom, že nepřijde k Bohu Otci nikdo, kdo se v pravdě sám v sobě neznovuzrodí!

To je něco, co nemůže učinit nikdo za někoho jiného!

Duchovní stav, jaký panuje nyní v lidstvu této Země, přinese již v nastupujících měsících velmi mnoho nečekaného prožívání. Přinese prožívání, jaké zde na Zemi ještě nikdy tak úzce vedle sebe nebylo!