Pod povrchem života

Současní materialističtí lidé nemohou pochopit, čím vlastně nemoci jsou, jak vznikají a jak je lze léčit. Jak je skutečně léčit, ne jen potlačovat a brzdit, jako je tomu dnes. Abychom tuto problematiku pochopili, musíme se na ni dívat směrem shora dolů, tedy tak, jak ve stvoření všechny věci vznikají.

Existuje tvůrčí síla Stvořitele, skrze kterou vzniklo vše, co existuje. Co vzniklo ovšem není schopno existovat samo od sebe, protože v tom není vlastní život. Vlastní, skutečný a nezávislý život je jen v Bohu. Proto vše, co vzniklo, musí být silou Stvořitele pravidelně obnovováno a udržováno, aby bylo schopno života.

Zachvívá-li se to ve všech směrech ve Vůli Stvořitele, nebo jinak vyjádřeno - v harmonii, proudí k tomu síla Páně bez překážky a udržuje to v trvalém zdraví. Zdraví pozemského těla člověka je tedy spojeno s co největším souladem s Vůlí Stvořitele, z čehož plyne požehnání, štěstí i zdraví.

Odchýlíme-li se však v něčem, když se skrze nějaké vnitřní prožívání, nebo skrze prosazování svého vlastního chtění postavíme proti souladu s Vůlí Stvořitele, pak dříve nebo později vznikne nemoc, která ve skutečnosti znamená, že se nám nedostává plného přílivu obnovujícího Světla. Tento nedostatek se začne projevovat srážením a shlukováním vyčerpaných částeček, které jsou bez obnovujícího přílivu Světla oslabeny a jsou náchylné k chorobám. Tak vzniká nemoc, jako důsledek uzavření se obnovujícímu přílivu Světla z výšin.

Navenek se to projeví jako bolest, odchýlení od harmonie, nebo poškození krásy. A nakonec to vyústí ve zničení příslušné části, nebo i celku. Ke zničení dojde proto, že ve stvoření se nemůže nic trvale udržovat ve stavu vychýlení.

Mikroorganismy, spravované bytostnými pastýři, jsou vedeny na místa, kde má jejich práce vést buď ke znovu obnovení správného zachvívání v souladu se Světlem, nebo ke zničení, nedojde-li k otevření se přílivu Světla.

Vedle toho má však zároveň člověk mnoho pomocí, které stojí na jeho straně, ochraňují jej a povzbuzují jej k nápravě a uzdravení.

Proto může mnohá nemoc klíčit celé měsíce, či roky, nebo může vyčkávat v blízkosti člověka po celý jeho život, neprojeví se, pokud k tomu není spuštěn most prostřednictvím špatného chtění, nebo špatného jednání člověka.

S ochranou a pomáhající trpělivostí vše hlídá vysoká bytostná služebnice Stvořitele Herfeliné, která svými radami a pomocemi zprostředkovává lidem povzbuzení k uzdravení z jakékoli nemoci.

V případě člověka je však třeba udělat vše pro znovuotevření přílivu obnovujícího Světla, které kolem něj trvale proudí.

Současně spolu s tím lze mnoha způsoby, skrze hmotné látky, jako jsou bylinky, strava, nápoje a další, pomáhat k rychlejšímu uzdravení těla.

Herfeliné je znalkyně všech druhů léčby, které mohou vést k uzdravení, pokud je však splněn základní požadavek – a to je otevření se přílivu Světla.

Ve chvíli, kdy je tato podmínka splněna, je ihned pomocnicemi a pomocníky Herfeliné přiveden do života celý proud pomáhajících inspirací a také uzdravujícího záření, což nakonec povede k úplnému uzdravení.

Pokud by ale zůstala tato podmínka nesplněna, veškeré snahy věnované uzdravení těla by byly jen dočasné. Jejich účinek by vyprchal a nemoc by se vrátila buď v tomto, nebo v příštím životě.

Nejčastěji by se však odchýlení od harmonie projevilo v dopadu na jemnohmotné tělo, co je ve skutečnosti vždy to horší, i když si to lidé na Zemi nepřipouštějí. Neboť jemnohmotné prožívání je tisíckrát silnější, než to pozemské. To znamená, že jakékoli prožívání dobra je mnohonásobně povzbuzující a naopak zlo přináší utrpení, nesrovnatelné s čímkoli pozemským.

Celý život bychom se měli snažit stále jasněji vnímat tyto skutečnosti. A to skrze své cítění a také spolucítění s druhými lidmi. Tímto způsobem nakonec dokážeme otevřít svoje nitro tak, že jsme schopni do sebe vpíjet proudění obnovujícího Světla ke svému uzdravení.

Tak vzniká uzdravení, jdoucí v člověku zevnitř navenek. Jen tento způsob uzdravení lze považovat za pravý a Světlem požehnaný.

Současná medicína neuzdravuje z podstaty nemoci, ale pouze odsouvá její projevy, přičemž příčina nemocí zůstává téměř vždy stejná. Je jí uzavření se dětské, čisté otevřenosti vůči Světlu prostřednictvím nějakého neharmonického, nebo negativního vnitřního prožívání.

Skutečné vypořádání s nemocí nespočívá v jejím potlačení, nebo oddálení, nýbrž jen a jen v jejím odplynutí pod proudem přílivu obnovujícího Světla, které do lidského nitra vstoupí jako požehnání.

Otevření přílivu Světla skrze vnitřní naladění harmonie, nebo souladu s Vůlí Stvořitele je cestou k vyléčení.

To správné naladění nastává tehdy, když se naše nitro naladí na všeobsáhlost dobrého chtění a zároveň se otevře Láskyplnosti Stvořitele, která pak může do něho vstoupit s uzdravujícím účinkem.

Že se to mnohým lidem v dnešní době nedaří svědčí o tom, jak je jejich nitro sevřeno v křečovitosti, která je nesprávná, protože vzdaluje od původní dětskosti a důvěry ve Světlo.

Proto se potřebuje každý z nás v tomto směru posunout blíže k otevřené, volné a svobodné důvěře ve Světlo a v zázraky moudré Láskyplnosti Páně, která pamatuje na každého tvora, snažícího se být dobrým a čistým obyvatelem stvoření.