Pod povrchem života

Velký, nesmírně velký předpoklad inspirativních a tvůrčích schopností ducha dřímá v nitru každého z lidí. Doposud ještě nebyla lidmi zcela poznána, a zejména využita ona veliká duchovní síla, která je přitom neoddělitelnou součástí každého z nás. Netušená je schopnost citu, jenž umožňuje spojování se s úrovněmi Světla ve Stvoření, s těmi úrovněmi, které jsou, kroužíce vysoko ve výškách díla Stvoření, nesmírně vzdálenými od zdejšího světa hrubohmotnosti.

   Miliony lidí na naší planetě se domnívají, že mají určité poznání Stvořitele. To ovšem, co mají, je jen jejich představa. Je jen jejich domněnka, na míle vzdálená od pravdy. A také pro tuto neznalost těch, kteří se domnívají být znalými, to s naším světem vypadá tak, jak to vypadá.

Je vůlí Boží, aby nyní konečně ve všech světech zavládlo Světlo. Čistota proudí do celého Stvoření. Tam, kde se ještě skrývá nečistota vinou temných lidských duchů, tam je třeba svěžího chladivého závanu Čistoty. Temnoty se obávají posledního úderu, který přijde shůry, úderu, kdy bude s konečnou platností rozhodnuto, kdo náleží Světlu a kdo náleží k temnotám.

Zdá se, že ve chvíli, kdy osloví nás nějaký silný prožitek, dokážeme ještě v sobě vzedmout sílu svého ducha. Avšak po čase zemdléváme a vracíme se opět do svých vyjetých kolejí. Opět o všem jen přemýšlíme a rozebíráme to ve filosofických, či dokonce vědeckých úvahách ze všech stran. Po čase se nám tak nakonec zcela vytratí prvotní impuls silného a krásného prožitku ducha, který nám přinesl radost a štěstí.

Hrdá a šlechetná lidská velikost v jednání pramenící ze skromnosti a pokory, vše povznášející duchovní síla rodící se z tušení nádhery nadpozemských sfér Stvoření. Toto všechno, ba ještě mnohem více, se zrcadlí v záchvěvech duševního prožívání takového člověka, který si zachoval v životním zápasu s nízkostí různého druhu prostou a čistou duši, neposkvrněnou zatrpklostí, závistí, pomstou či jinou nízkostí.