Pod povrchem života

Asi každému z nás se někdy stalo, že ztratil přítele. Ne tak, že jste se pohádali kvůli maličkosti, avšak rozpad přátelství se stává i tímto prostým způsobem - neporozuměním si navzájem. Často si myslíte, že člověk, se kterým chodíte do stejné práce a každodenně se potkáváte, je váš opravdový přítel, ale když se na toto „přátelství“ podíváte z jiné stránky, zjistíte, že je to pouze stereotyp, ze kterého plyne reflex, že se každé ráno pozdravíte, zeptáte se, jak se má rodina, a dál nic víc. Samé obecné, společenské otázky, které pokládáme možná čistě ze slušnosti.

Člověk hledající cestu, která by ho vedla správným směrem a ukázala mu pravý smysl života, to nemá v dnešní době vůbec jednoduché. Ti říkají to, jiní zase ono. Každý mu nabízí svou pravdu a vyzkoušené metody, jak dosáhnout, po čem touží. Jedni hází špínu na druhé a naopak. Ze všech možných stran je slyšet: „Těm nevěřte, jen my máme ve všem pravdu. Oni jsou takoví a takoví...“

   Náš svet vo všeobecnosti, a v teplých letných dňoch zvlášť, úplne podlieha kultu nahoty. Telesné odhaľovanie rôzneho stupňa možno vidieť všade, kde sa len pozrieme. Na uliciach, na kúpaliskách, ale aj vo filmoch, v časopisoch, na internete, a tak ďalej, a tak ďalej. Prekračujú sa všetky hranice a morálne bahno, ktoré sa tým šíri v spoločnosti, je obrovské.

Ještě z nedávno minulých staletí tu a tam uchovala se dobře známá svědectví o zcela zázračných dějích, jež nejednou zachraňovaly život nebo čest, čistou ctnost a lidské právo člověka, který nesl ve svém srdci pravou víru a zbožnost.

   Máme léto a s ním letní odpočinek, doprovázený úplným vypnutím a letní nevázaností. Po delší době se zdá být vše v naprostém pořádku. Zdá se to být takové, jaké bylo dříve.