Pod povrchem života

   Tento článek je o spojení prožívání radosti s duchovním vzestupem člověka. Je o tom, jak obrovský význam má radost v našem životě. Na její křídlech se můžeme, ba dokonce máme vznést k výšinám.

Uplynulo již více než dva tisíce let od doby, kdy Ježíš, ztělesnění dokonalé Boží lásky, přebýval mezi lidmi na Zemi, přinášeje každému z nich možnost osvobození se od temna a vzestup do úrovní Světla. Temno poznalo nezměřitelnou velikost této milosti pro celé lidstvo i celé Pozdější Stvoření a všemožně usilovalo ji zmařit, jen aby si mohlo na Zemi udržet svůj vliv; aby nadvládou rozumu nade vším lidsky duchovním, živoucím v citu, mohlo triumfovat a nenašel se již nikdo, kdo by si dokázal udržet čisté duchovní spojení se Světlem, a kdo by tak směl být schopen přijmout Boží milosti pro svoji duchovní záchranu i pro povznesení Země.

Práce lidského ducha je v jednoduchosti obsažena právě ve vlastním čistě radostném nastavení, které je duchovním nitrem vyzařováno do okolního prostoru jako čistý výchvěv, nemající ještě vlastního ukotvení do forem myšlenkového chtění.

   Desatoro prikázaní je možné zaradiť medzi základné piliere kresťanského učenia. Ak sa ale detailnejšie pozrieme na mieru ich dodržiavania bežnými veriacimi, zostaneme zhrození, pretože na tieto elementárne základy sa nedbá a sú trvalo ignorované. 

   Existují věci trvalého charakteru, které zůstanou naším vlastnictvím navždy. A existují věci dočasného charakteru, které jsou naším vlastnictvím jen dočasně. Je proto logické a pochopitelné, že bychom se měli přednostně usilovat o věci trvalého charakteru. Měli bychom si je vážit a chápat jejich cenu. A zejména, měli bychom si být vědomi toho, že věci přechodného charakteru jsou ve skutečnosti až druhořadé, a proto je nelze přeceňovat.