Pod povrchem života

Začátek se spojuje s koncem - v tom se projevuje Spravedlnost a Zákon Pohybu Stvoření. Toto spojení vytváří kruh pevného zachvívání, do něhož není možné dodatečně vstoupit, protože je celistvý. Je to tedy významný děj, protože všechno, co nestihlo být před uzavřením určitého období v celistvosti vyrovnáno, naplněno, zůstává kusým dílem, zanechává mezeru, prázdnotu, … zachvívá se neharmonicky.

Existuje několik pohledů na to, co nás čeká v budoucnosti. Správný pohled je však jen jeden jediný. Všechny ostatní jsou postaveny jen na lidských domněnkách a představách, nezakládajících se na pravdě. Jsou to klamavé vize, vzdálené od skutečnosti, které vyvolávají strach a deziluzi.

Připomeňme si v tomto období vážná slova z Janova evangelia tak, jak se do dnešních dní zachovala v podání křesťanského učení. „...Toto jsem vám pravil, dokud jsem ještě u vás. Ale Utěšitel, Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jméně, naučí vás vše a připomene vám vše, co jsem vám pravil...“

Existuje obrovské množství radostí, které můžeme prožívat. Například radost z dobrého jídla, radost z pohybu, radost z krásy přírody, radost z tvůrčí činnosti, radost z hudby, nebo nějakého jiného druhu umění, radost z dětí a vnoučat, a tak dále, a tak dále. Dalo by se v tom ještě dlouho pokračovat. Avšak vysoko nad všemi radostmi stojí radost pravá a nejvyšší. Radost Boží! Je to čistá, dětská radost z bytí, a z ní vyrůstající radostné tvoření a radostná práce ke cti Nejvyššího.

Pojem křesťan je odvozen od slova Kristus. Znamená stoupenec Krista, nebo ten, kdo miluje a uctívá Krista. Jak se ale má tato láska a toto uctívání správně projevovat?