Pod povrchem života

Tento text je výjimečný v tom, že zohledňuje zájem úplně všech. Materialistů i lidí duchovních. Příznivců Ukrajiny i Ruska. Stoupenců koalice i opozice. Hovoří se v něm o naléhavém obecném zájmu, který by měl být prosazován napříč širokým názorovým spektrem společnosti, aby se zabránilo tomu nejhoršímu. V textu se bude hovořit také o tom, že čím je člověk duchovně zralejší, tím zásadnějším způsobem je schopen bránit expanzi zla, kterým je zatažení EU do války s Ruskem.

„Homosexualita je stará jako lidstvo samo,“ tak nám jednou řekla profesorka na gymnáziu v předmětu občanská výchova. Již tenkrát jsem věděla, že tomu tak není, ale až nyní mám možnost o tom přemýšlet více.

Co vlastně v sobě nese tato věta? Kam až sahá její znění? Nejen ve slovech, ale hlavně v činech musí být člověk odvážný. A především v každodenní činorodé práci. Člověk si musí především uvědomit, proč vlastně dostal darem své hrubohmotné tělo a tím možnost života na Zemi. Odpověď zní - pro vlastní sebeuvědomění, pro vlastní zrání. Každým svým pozemským životem smíme uzrávat v nějaké lidské vlastnosti, smíme zesílit ve vlastním vědomí lidského ducha ve Stvoření. Každý si tedy přinášíme v dalším životě předpoklady pro určitou schopnost, protože již dříve jsme si ji osvojili.

U každého z lidí, žijících v dnešní době na zemi, se pod tlakem Světla napínají vlákna jeho osudu. Jsou to vlákna všech našich minulých citových pohnutek v podobě přání a tužeb. Jsou to vlákna našich myšlenek, slov a činů. Silou Světla se vrací každému člověku všechno to, co bylo jím samotným vloženo do soukolí zákonů stvoření během celého jeho předchozího bytí a všech jeho pozemských životů.