Pod povrchem života

Jak představiti si tuto vzdálenost, jež dělí dnešní pozemský život od nepomíjivých, věčných sfér radostného, ctnostného bytí, naplněného křišťálově ryzí, živoucí službou Svatému Stvořiteli?

Mnohému zdá se to nemožné. Představa dokonalého šťastného bytí všech tvorů, představa vládnoucí harmonie, to vše je dnes tak vzdáleno životu zde na Zemi, že mnohý ztrácí naději, že by se někdy něco takového mohlo na Zemi uskutečnit.

A přece má na Zemi nastat odlesk tohoto věčného Ráje.

Jak však? Když je dnes nesprávným směřováním lidstva téměř vše naruby obrácené, pokřivené. Tato pokřivenost působí jako odpuzující magnet ke Světlým výšinám, Zemi jim vzdaluje, a to nejen obrazně. Zde pak působí disharmonii a všechna utrpení, jež by jinak nemohla vzejít.

Jak však najít cestu k nebeským branám věčného míru a harmonie? Jak zakotvit světlé nitky a nechat je sílit, aby nakonec obepnuly celou Zemi a silou přitažlivosti stejnorodého ji vynesly opět do nejvyšší možné blízkosti požehnání Světla?

Lidstvo vykročilo na nesprávnou cestu, když si zvolilo směřování vycházející ze sebe samého, směřování vystavěné jen z vlastních představ a přání. Takové směřování staví před sebe jako základ myšlenku, že správné je to, co chce většina. Dokonce jsou lidé zákonem nuceni respektovat i formy neslušnosti nebo dokonce přímo sprostoty. Zákon omlouvá mnohé tak zjevně špatné a neušlechtilé, nesvětlé.

Má-li však nastat harmonie a mír, musí se toto změnit. Lidstvo potřebuje se opírat o zákony zformované moudrostí vyšší, než je ono samo. Zákony mají na prvním místě člověka podporovat v jeho vývoji k ušlechtilosti a čistotě ve vyšším smyslu. Nesmí být ve výhodě „chytřejší“, ale jen čistší, ušlechtilejší chtění. Tak jako je tomu právě ve světlých říších, kde však nelze hovořit o „chytrosti“, neboť ta tam vůbec není, ale jedině o světlém a ještě světlejším usilování. A toto na Zemi uskutečnit lidem možné je!

Každý lidský jednotlivec je tolik obdarován, že smí přijímat skrze své duchovní nitro světlé paprsky, a ty vkládat do všeho svého konání. Každý člověk to také přirozeně a nevědomě činí, když koná své činnosti s ušlechtilým myšlením a cítěním. Nemusí o světlých paprscích ani vědět, ba neví-li to, je to často ještě hodnotnější.

Podpoří-li pak moudrý stát takovéto úsilí, potom musí následkem toho nastat jen rozkvět všeho obyvatelstva. Rozkvete nádherné, skutečně povznášející umění a země zaskví se krásou. Potom vpravdě přiblíží se Ráji a požehnání výšin bude nablízku po všechny časy. Mezi lidmi nastane harmonie, protože jejich úsilí již nebude následovat sobecké cíle, ale podpořeni a zahanbeni světlou snahou druhých a také zákony budou hledat ušlechtilé využití, jelikož to jediné jim přinese jistoty, nic jiného. I v obraně potom bude takový národ - jelikož ve svém směřování je neroztříštěný a sjednocený - silnější.

K tomu však je také nutné, aby stát opět alespoň částečně převzal dohled nad hospodařením a obchodem. Vše musí podporovat harmonickou výstavbu. Není potřeba pět bank v malém městečku – stačí jedna dobrá, poctivě sloužící lidem. Dnes je ve světě ekonomiky veliký chaos a neuspořádanost. Ale to je dáno jen tím, že cílem není harmonické budování pro blaho lidstva, nýbrž v mnoha směrech je prvořadý jedině finanční zisk, ať již je tento úmysl ukrýván, či je otevřeně přiznáván. To však nakonec přináší ve chvíli, kdy se toto úsilí za ziskem stane bezuzdným honem, jen utrpení svému okolí, k němuž se navazují další strastiplnosti (v kultuře, v přírodě, při výchově dětí), strastiplnosti, které však velmi často již nikdo z nás ani nedává do souvislosti se skutečnou příčinou. Příčina – honba za ziskem se prostě považuje za životní nutnost. Avšak takováto forma výdělků, zbavená vědomí osobní zodpovědnosti, ušlechtilosti a kulturnosti nutností vůbec není, ba dokonce takováto forma je jen zkázou pro celek.

Chce-li se tedy lidstvo přiblížit k tolik toužené harmonii i ve skutečném životě, je potřebné začít hledat Zákonitosti, dané nám vyšší moudrostí, moudrostí Toho, jenž je Majitelem všech světů. Cesta k poznávání těchto zákonitostí není tak složitá, jak se zprvu zdála. Stačí jen chtít. A konat. Konat v duchu těchto zákonitostí je důležité, neboť bez toho nic nebude, svět půjde ve svých kolejích dále směrem, jímž jsme jej již vyslali. Nebude to však k harmonii, k světlému míru, to jistě vidí již všichni.

Proto napněme všechno své úsilí k dobru a světlé smysluplnosti, a hleďme ke Světlu, a u něj hledejme inspiraci k řešení všech situací, v něž nás život postaví. Napínejme vlákna snah do světlých duchovních výšin, aby nás držela, až se Země zachvěje zimnicí v horečce způsobené lidskou nedobrotou a sobectvím, aby setřásla vše nesprávné ze svého povrchu.

Potom vskutku budiž Světlo s námi!