Pod povrchem života

Člověk, jehož nitky osudu provázely různými životními radostmi, ale i útrapami, aby ho pokořily a připravily v něm půdu pro přijetí Pravdy, dojde dříve či později k velmi důležité otázce: „V čem vlastně spočívá skutečná kvalita mého života? Spočívá především v podávání nejvyšších možných výkonů v zaměstnání, které jsem si zvolil? Nebo snad v úspěšném získávání obdivu okolí? Anebo v důsledném  zabezpečování pozemských záležitostí se vším, co k tomu patří?“

I když odpověď na otázku tohoto druhu nelze dostatečně výstižně zprostředkovat slovy, protože ji lze nalézt jen v samotném prožití a citovém  rozechvění ducha, je možné napsat následující:

Skutečná kvalita života nespočívá v ničem jiném než v čistotě a ve výši zakotvení trvajícího spojení ducha člověka se Světlem. Světlem, jehož blahodárné působení se odráží ve vědomí duchovně otevřeného člověka vždy jen prožíváním stavu pevné duševní stability, stupňující se až k hrdinství, a trvalým povznesením se nad všechny nízké pocity, ke kterým patří například sžírající přecitlivělost vůči sobě či smyslná žádostivost těla odtržená od osobní lásky a pod.

Vysoký stupeň spojení ducha člověka se Světlem se také projevuje tím, že od něj samočinně odpadnou mnohá nesplněná přání, která ho mohly vnitřně trápit celé roky a být příčinou hlubokého zármutku či dokonce těžké deprese. Je to způsobeno tím, že člověk dokáže v paprscích čistého duchovního napojení okamžitě změnit žebříček hodnot a správně ho uspořádat, přičemž přestane dbát na sebe a svou vůli jako na to prvořadé, ale začne dbát hlavně na dobro celku a toto dobro upřednostňovat.

Jen ve stavu vnitřního povznesení, které vzniká z popisovaného vysokého a čistého stupně trvalého duchovního spojení, může člověk následně výrazně zkvalitnit i svůj osobní život ve všech projevech, a to i v tzv. ryze pozemských záležitostech, protože stav zmiňovaného povznesení přináší do duše neskonalou radost, tvořivost, vytrvalost, ale i odvahu všechno překážející překonávat.

I zdánlivě bezvýznamným úkonům dokáže dát člověk ve správném naladění nový smysl a dokáže je povznést ke kráse a největší možné ušlechtilosti, dokonce až k pravému umění.

Lze právem říci, že výše uvedené vlastnosti jsou základními hodnotami pro zkvalitnění každé lidské činnosti, pokud stojí na správných základech. Jsou též zlatými klíči od všech zamčených bran, které dosud stojí člověku v cestě jako vážná překážka pro splnění vlastního smyslu svého života. Tyto klíče nenajde nikde a v ničem, pokud je nebude hledat ve svém srdci ve snaze udržet se ve stálém a čistém spojení se Světlem.

Pro každého z nás je toto spojení se Světlem dosažitelné, i když to snad bude zpočátku těžké, či dokonce zdánlivě nemožné pro množství zažitých zlozvyků!

Je však třeba stále pamatovat na to, že vysoký stupeň duchovního spojení se Světlem nelze získat jinak, než výlučně tou cestou, kterou k tomu ve své moudré dokonalosti předchystal Stvořitel veškerenstva!

Není to cesta vlastních přání člověka, ale vědomého a stálého vciťování se do pravého smyslu každé životní situace, do které jsme postaveni. Kdo dokáže ve všem co prožívá, tedy i ve zdánlivě náhodě, nacházet hlubší příčiny, vedoucí jeho ducha správným směrem vpřed, ten brzy ve všem začne odkrývat laskavou milost Světla, které na něho stále dbá, držíc nad ním ochrannou ruku i navzdory jeho chybám. Probudí se v něm za to cit vděčnosti a  pak by se musel doslova bránit čistému duchovnímu spojení, aby ho přirozeně neprožíval po celé své další bytí.

Toto je také jedna z nejschůdnějších cest k pravé modlitbě, kterou je třeba využívat, protože základním popudem k jejímu naplnění je jeden z nejsilnějších lidských citů – Cit vděčnosti Bohu za Jeho nepochopitelnou velikost, Jeho moudré vedení a Lásku, která se vždy naplňuje ve spravedlnosti.

Popsaná cesta získání čistého duchovního spojení je cestou stálé práce na sobě samém! Práce, která nemá časové ohraničení v rámci dne, ale musí být naplňována neustále, při všem, co konáme. Jen tomu, kdo na sobě takto pracuje a vciťováním se hledá pravý smysl každé životní situace, může se postupně odkrývat hlubší smysl všeho, aby potom duchovně skutečně stoupal správným směrem. Líným a pohodlným zůstane toto vše navždy zahalené závojem nevědomosti, aby se, reptajíce na nespravedlnost osudu, dožili bolestivých následků, pro které se sami svobodně rozhodli.

Vysoký stupeň čistého duchovního spojení však není nikdy dosažitelný vystupňováním silné vůle nízkého napojení! To by byla špatná a nesprávná představa. Vysoký stupeň duchovního spojení je od samé podstaty jiného druhu a s nízkostí nemá nic společného!

Nízký stupeň napojení vzniká jen z pocitové činnosti mozku bez prvořadé účasti ducha člověka. Prostřednictvím mozku se vědomí člověka napojuje jen na blízké úrovně záhrobí a čerpá odtud obrazy pro takový život, který nemá žádnou vyšší hodnotu a můžeme ho proto z největší části označit jako cituprázdný, bezduchý a žel, často i úplně zvrhlý.

Avšak v případě vysokého stupně duchovního spojení sehrává mozek jen úlohu pozemského vykonavatele vůle nejvnitřnější a nejdůležitější podstaty člověka, kterou je samotný duch. Když duch není otrokem mozku, omezeného na pozemský prostor a čas, vždy směřuje svým nasazením jen do míst své pravé stejnorodosti - do duchovního domova, kde je ušlechtilost a nádhera vlastností každého tvaru a projevu tam přebývajících duchovních osobností.

Dokázat přesně rozlišit, který druh napojení právě prožíváme, není těžké. Pokud v nás převládá otupělost, úzkost a ztráta vůle vůči vnitřním impulsům být prospěšný celku, a to třeba i jen ve skrytu svých myšlenek, je napojení nízké a hrozí pád. V takovém stavu je lepší nerozhodovat o vážných věcech, ale toto rozhodování odložit na později, kdy bude napojení pravé.

Pokud však prožíváme stav radostného nadšení, který byl blíže popsán v úvodu přednášky, je napojení zaručeně bezpečné a správné. V tomto stavu je možné konat skutečně zodpovědně a bez obav z toho, že po „zchladnutí rozumu“ zůstane po nás spoušť.

Důležité je ještě dodat, že žel, není vůbec těžké ztratit v dnešní době náročně získané čisté duchovní spojení. Stačí okamžik nebdělosti, kdy se necháme ovlivnit cizími myšlenkami nebo slovy nízkého druhu, například tím, že se budeme posuzujícím způsobem vyjadřovat o třetí osobě bez její přítomnosti, a všechno se zřítí.

Každý musí proto přísně dbát na to, koho připustí do své přítomnosti, dokud dostatečně nezesilní v úsilí o svou čistotu! Lidé, kteří mnoho mluví, jsou největšími škůdci a ničiteli čistého duchovního spojení. V jejich přítomnosti, pokud je nevyhnutelná, je třeba se obzvláště dobře zařadit do světlých duchovních proudů, a je třeba zaobírat se smysluplnými ušlechtilými myšlenkami. Stav hloubavé bezmyšlenkovitosti je v tomto případě otevřenou branou pro nízkost jakéhokoliv druhu.

Jak si tedy stojíme v každodenním životě, pokud zohledníme tyto důležité skutečnosti? Víme opravdu, kam směřují v jednotlivých chvílích dne nitky našeho citu? A konec konců, víme komu skutečně sloužíme?

Je třeba zastavit se a zvolat nahlas slova, která kdysi zanechal Kristus lidstvu pro jeho záchranu: „Lidé! Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce!“

Uchovejme si hluboko tato slova a ujasněme si je sami před sebou, protože kde je náš poklad, tam budou vždy směřovat i všechny nitky našich citů.