Pod povrchem života

Je skutečností, že kolem nás je stále a všude plno svodů, které nás lákají a snaží se svésti nás z pravé cesty. Láká nás temno svými pochybnými dary a slibuje nám, podobně jako slibovalo již mnohým, že všechno, co vidíme a po čem toužíme, to vše nám dá, budeme-li se jemu klaněti a jeho poslouchati. Tak nás vábí do svých osidel, a nešťastný člověk, který se dá zlákat a svést z pravé cesty. Brzy pozná, jaká utrpení si tím připravil, jak těžce zaplatí za to, že uposlechl a opustil Světlo Věčné - ten nejspolehlivější, věčně zářící Maják.

Každé zvíře i každý člověk, nacházející se na Zemi, je podroben principu nutného pohybu, jehož naplňování hlídá vznešená služebnice Haerthémis. Nejprve si ukažme, jak se tento princip projevuje ve světě zvířat a potom ve světě lidí.

Největší díl lidského nečistého jednání a myšlení bude se navracet v následujících letech především prostřednictvím práce živlů. Z živlů bude to pak právě nejvíce poznatelné v činnosti slunce. Lidskému oku neviditelné proudy sil Světla, letící vesmírem, přeměňující se stále účinněji do hmatatelné podoby bytostných - přírodních a vesmírných projevů. Konečné formy těchto projevů nelze však předpovědět z důvodu toho, že zasahována jsou vždy ta místa, jež umožňují ve skrytých průplavech nejsnazší průnik do vlastní hrubé hmotnosti. Toto se mění za spoluúčinku hvězd i mnoha dalších vlivů, doslovně v řádu minut.

Ze všech našich osudových vláken, která se vyrovnávají v současném Soudu, jsou nejdůležitější osudová vlákna, týkající se vyrovnávání něčeho minulého mezi lidmi. Tato vlákna vedou určité lidi do blízkosti druhých lidí ke vzájemnému setkání a společnému prožívání, což umožňuje každému bezprostředně potvrdit svou změnu k lepšímu, nebo k horšímu. Jakým způsobem to lidé dokáží zvládnout je rozhodující pro darování možnosti k jejich dalšímu vývoji v této části stvoření.

Odkdy Pán Ježíš vyslovil tato slova, uplynulo přibližně 2000 let, ale za tuto dlouhou dobu jsme my lidé stále nepochopili a nechceme chápat, že tato slova by nám mohla ukázat jasnou cestu k nápravě nás všech, a vést nás ke štěstí, jen kdybychom se opravdu také namáhali je správně pochopit a zejména, žít podle nich.

Normální je, že duše člověka je po fyzické smrti vtažena do proudu služebnice Sthyx a na základě zákona stejnorodosti je na takzvaném druhém světě přivedena přesně tam, kam patří. Často však dochází k tomu, že silná vnitřní vůle duše způsobí její vymanění z dosahu proudění Sthyx. To nastává například ve chvíli, kdy se duše nemůže odpoutat od někoho blízkého, kdo přebývá ještě na Zemi, nebo je jiným způsobem vázána na něco pozemského.

V horách se stává, že se lesník setká na své obchůzce s medvědem na nějaké úzké horské cestě, která má na jedné straně hlubokou propast, na druhé vysoký svah hory. Není kam z takové cesty uhnout, není kam se schovat, a přece se takovým lidem nic nestane, zachovají-li naprostý klid. Ani strach, ani bojechtivost nesmí medvěd postřehnout, a pak si jen klidně zabručí a kolem člověka přejde, aniž by mu nějak ublížil. Běda však tomu, kdo by ve strachu ztratil hlavu a vzdal se svého klidu! Kdyby sáhl po zbrani a chtěl na medvěda útočit, špatně by to dopadlo. Zlo vyvolalo by zase zlo, a přitom by člověk jako slabší jistě podlehl.

Touha po dobrém a čistém životě nemá být v bližních probouzena tlakem a násilím, protože něco takového je vzdáleno od způsobu života v ráji, ale má to pramenit z čistého života těch, kteří poznali blahodárnost blízkosti Světla na sobě samých.

V čom tkvie tá zázračná SILA nekonečného odhodlania a naopak slabosť zbabelca a zradcu? Prečo sa nikdy nedokáže postaviť zoči-voči zbabelec hrdinovi v priamom súboji, ale vždy útočí iba od chrbta, v noci, alebo v spánku?

Sthyx je bytostná služebnice Stvořitele, která směřuje po smrti duše lidí do míst, kam ve svém vývoji patří. Když někdo zemře, jeho duše je v ochranném spánku přenesena správkyní proudů Sthyx na místo, kde má procitnout k dalšímu vědomí. Její proudy působí i zpětně, což znamená, že přivádějí duše k hmotnému světu, aby jim umožnily vtělení.