Pod povrchem života

Nejnebezpečnějším a u mnoha lidí velmi častým hostem je strach. Co je to strach? Proč mu tolik lidí tak snadno podléhá a pod jeho vlivem dopouští se různých pošetilostí a chyb? Strach je projevem nedokonalé víry v Boha, ba dokonce je pravým opakem víry, protože ten, kdo opravdu věří, nemůže nikdy pocítit strach. Lidé, jimž se slovo víra stalo skutečným životem, jsou si vědomi toho, že jsou pod stálou ochranou Stvořitele, a vpraví-li se cele do této Vůle, pak se nemusí ničeho strachovat. Co On řídí, dobře řídí. Proto stačí vpraviti se do Jeho Vůle s plnou důvěrou, která musí být tak mocná, že před ní neobstojí ani stín nějakého strachu.

Velké pomoci se sklánějí k naší Zemi. Volání světlých duší se snaží proniknout k pozemským lidem. Skrze vnitřní hlas i skrze svědomí se snaží zachvět těmi, na kterých jim záleží, aby jim mohli zprostředkovat duchovní pomoci.

Otázka zdánlivě jednoduchá a jasná každému člověku, který chce být čistým a dobrým. Avšak podívejme se více do hloubky. Neznamená to jen být milým a radostným, pokud jsme v dobrém rozpoložení. Neznamená to jen chtít si zařídit život dle svých představ o štěstí. Neznamená to myslet především sám na sebe, na své potřeby, radosti a starosti.

Sférami zní volání: „Staré se hroutí, aby uvolnilo cestu novému! Bod obratu byl již překročen a nyní se to začne stále více projevovat. Duchovně se probuďte, abyste nepromeškali začátek nové doby na Zemi!“

„Slyšte! Rozsévač vyšel rozsévat. 1) Jak sel, jedno zrno padlo na kraj cesty, přiletěli ptáci a sezobli jej. 2) Druhé dopadlo na skalnatou půdu, kde nemělo mnoho země, a ihned vzešlo, neboť nebylo hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, zaschlo, protože nemělo kořeny. 3) Jiné opět spadlo do trní, ale trní vyrostlo, udusilo jej, a ono nepřineslo úrodu. 4) Jiná zrna padla na dobrou půdu, vzešla, rostla a přinesla úrodu: jedno třicetinásobnou, druhé šedesátinásobnou a jiné stonásobnou.

Kdo chce i nadále žít v našem stvoření, musí si osvojit trvalý život, naplněný vnitřním klidem a mírem. Jedině toto může člověku zajistit jeho další, budoucí bytí. Proč? Protože nitky všeho ostatního lidského chtění budou tkalci osudu ve velkém třídění, které v současnosti probíhá, označené jako postrádající čisté a míruplné naladění, vyžadované v Soudu Božím Světlem. Tato podmínka působí ve všech úrovních našeho stvoření a jako nepřekonatelná závora brání duším lidí po jejich fyzické smrti vstoupit do jemnějších a světlejších sfér, prozářených Světlem.

K tomu, aby mohlo být vůbec ještě uvažováno o záchraně lidsky duchovního druhu na Zemi, potažmo i veškerého ostatního života, živočišného i rostlinného, je potřebné, aby generace dětí, přicházející již v současné době na Zemi, dospěla ve znalosti plné zodpovědnosti, která vyplývá lidskému duchu z účinků Zákonů Stvoření.

Existují mnozí lidé, kteří jako výsledek jejich minulého bytí obdrželi na svou pozemskou cestu tělo, jimi samotnými vnímané jako nepěkné, stísňující, bolestné, či dokonce cizí. Na základě toho v sobě prožívají křivdu a pocit marnosti nad časem svého pozemského života.

My, lidé, přicházíme na tento svět a rodíme se obrazně jako květiny na louce pozemského života, prožíváme období svého růstu a zralosti, a když nastane období podzimu našeho života, navrátíme po naplnění svých pozemských roků vlastní tělo zemi, z níž kdysi z Milosti Stvořitele vzešlo.

I dnes se mohou udát takové zázraky uzdravení, jaké se děly za časů Pána Ježíše Krista, protože Láska Nejvyššího se v probíhajícím Soudu sklání k zemi. Léčivé záření Lásky přivádí bezprostředně až k lidem bytostná služebnice Hérfeliné. Základní podmínkou však je otevření se v čisté důvěře velikosti a moudrosti Páně, schopné uzdravovat, která se k nám smí snést z výšin.