Pod povrchem života

V horách se stává, že se lesník setká na své obchůzce s medvědem na nějaké úzké horské cestě, která má na jedné straně hlubokou propast, na druhé vysoký svah hory. Není kam z takové cesty uhnout, není kam se schovat, a přece se takovým lidem nic nestane, zachovají-li naprostý klid. Ani strach, ani bojechtivost nesmí medvěd postřehnout, a pak si jen klidně zabručí a kolem člověka přejde, aniž by mu nějak ublížil. Běda však tomu, kdo by ve strachu ztratil hlavu a vzdal se svého klidu! Kdyby sáhl po zbrani a chtěl na medvěda útočit, špatně by to dopadlo. Zlo vyvolalo by zase zlo, a přitom by člověk jako slabší jistě podlehl.

Touha po dobrém a čistém životě nemá být v bližních probouzena tlakem a násilím, protože něco takového je vzdáleno od způsobu života v ráji, ale má to pramenit z čistého života těch, kteří poznali blahodárnost blízkosti Světla na sobě samých.

V čom tkvie tá zázračná SILA nekonečného odhodlania a naopak slabosť zbabelca a zradcu? Prečo sa nikdy nedokáže postaviť zoči-voči zbabelec hrdinovi v priamom súboji, ale vždy útočí iba od chrbta, v noci, alebo v spánku?

Sthyx je bytostná služebnice Stvořitele, která směřuje po smrti duše lidí do míst, kam ve svém vývoji patří. Když někdo zemře, jeho duše je v ochranném spánku přenesena správkyní proudů Sthyx na místo, kde má procitnout k dalšímu vědomí. Její proudy působí i zpětně, což znamená, že přivádějí duše k hmotnému světu, aby jim umožnily vtělení.

Třetí světová válka nezačala střelbou armád. Začala před desítkami let – tiše. Prostřednictvím našich škol. Prostřednictvím našich obrazovek. Prostřednictvím našich peněženek. Prostřednictvím našich obav.

Světlo Syna Člověka přináší očistu. A spolu s ní možnost znovuzrození, spočívajícího v osvobození se od nesprávných cest. Západní, východní, severní a jižní vítr přinášejí očistné proudění ve třech rovinách. Ve vnějším světě, v myšlenkovém světě a v citovém světě.

Spolu se ztrátou důvěry v Boha ztrácí obyvatelstvo Země stále více i odhodlání ke znovuzrození svých čistých duchovních schopností. Naděje a víra jsou oslabeny dokonce natolik, že takový člověk, jenž dnes hledí ještě s přesvědčením vzhůru ke Světlu, jeví se být pro většinu společnosti podezřelým. Konzumní společnost zabředlá do účelové ziskovosti, pohlíží s nedůvěrou a podezřením vůči lidem, kteří drží si v sobě ještě alespoň zčásti ideály, mající své východisko v úrovních nad hmotou zdejšího vesmíru.

Člověk je duch a ne tělo! Lidé to však nechápou a nevědí, a proto se jim jejich tělo stalo vězením ducha. Jejich tělo a rozum jsou jako skořepina tvrdého ořechu, která znemožňuje duchu, aby pronikl navenek a projevil se prostřednictvím radosti a nadšení, které v sobě nese.

Je to hlavně o člověku, který sklouzl do lenosti těla i ducha, zejména tím, že sám postupně digitalizuje základ, kterým je rodina. Zatímco na jedné straně jsou lidé, kteří digitalizaci vítají s otevřenou náručí, na druhé straně stojí ti, kdo v ní vidí doslova postrach.

Místodržitel, Vládce a Soudce stvoření, přebývající na jeho vrcholu, přichází k Zemi k velkému Soudu. Je to Vyslanec Boha - Syn Člověka - Imanuel! Přichází jako ochránce a osvoboditel všeho, co ve své čistotě usiluje ke Světlu. Ale také i toho, co je v jádru citově živé a co i přes bloudění po cestách vlastního vývoje dospělo nakonec k polepšení.