Pod povrchem života

V dnešní vypjaté době prožíváme různé mezilidské vztahy - a někdy natolik zúží náš pohled na smysl života, že se z nás stávají otroci těchto vztahů. Obzvláště, když se jedná o vztahy neharmonické, které řešíme ve svém nitru, hledajíce uspokojení. Čím více ale přemítáme nad jednáním a činy jiných lidí ve vztahu k nám, jako bychom se zaplétali do trnitého porostu, v němž se nemůžeme volně hýbat; jako bychom se potápěli do hustého močálu, jehož dusné výpary nás vyčerpávají a ubírají nám sílu opět a opět se vzchopit k boji o záchranu.

Jak je známo, člověk, jako jediný tvor na zemi, umí tvořit slova. Pro člověka je to veliká zodpovědnost. Vždyť jak moc se dá slovem ublížit, ví snad každý. Ale také kolik podporujících a pomáhajících slov by nikdy nespatřilo světlo světa. Slovo je velikou pomocí v dobrých rukou, ale ničivou zbraní v rukou nesprávných.

   Abychom pochopili, co je to ta přirozená inteligence, které bychom se měli držet abychom nebyli nuly, ukažme si to na příkladu zvířat. V přírodě volně žijící zvířata nikdy nechodila do žádné školy. Řídí se pouze svou vrozenou přirozenou inteligencí a na základě ní jsou schopna přežít.

Žijeme ve zvláštní době, která je i v umění plná paradoxů. Na jedné straně máme moderní technologie, umožňující nám v oblasti umělecké tvorby vytvářet neuvěřitelné počítačové efekty, jako například při tvorbě moderních filmů, ale většina těchto filmů má mizernou výpovědní hodnotu. Zdá se, že jsme se tolik zaměřili na technizaci umění, že jsme zapomněli na jeho obsah a duchovnost, tedy na to nejpodstatnější. Technika, která měla umění jen umocňovat, aby vynikla hlavní myšlenka daného uměleckého díla, se stala často samotným předmětem umění, zatímco hlavní myšlenka díla je v lepším případě druhořadá.

   "Když jednou přijde Syn Člověka ...", říkal často výstražně Kristus. A dobře si všimněme, že na mnoha místech v evangeliích zmiňuje příchod Syna Člověka v třetí osobě, jako když mluvíme o někom jiném. Ježíš o něm ve skutečnosti nikdy nemluvil v první osobě, jako o sobě samém například slovy: "Když jednou přijdu znovu jako Syn Člověka ...", ale vždy jen slovy: "Když jednou přijde Syn Člověka ...". To znamená, že přijde někdo jiný a ne on sám. Kdo pozorně čte evangelia, může to jasně vnímat.

Opět shromáždil se lid kolem Mistra a jeho učedníků. Všichni zbožně naslouchali a chtěli slyšeti ještě více. I posadil se Ježíš na pahorek a u jeho nohou usedly zástupy, jež přišly, aby slyšely jeho slova. A Ježíš pravil: „Blahoslavení ti, kteří prostě přijímají Slovo; neboť jejich jest království nebeské. Nehloubejte a nemudrujte o slovech mých, neboť tím byste nikdy nedošli konce.