Pod povrchem života

Tato slova, svým obsahem nesmírně vážná, mají zasáhnout nejednoho člověka, který dnes v návalu svých zájmů netuší, že dar pozemského života mu byl právě v této době s důvěrou svěřen milostí Světla, aby se stal oporou pro záchranu Země v časech vážného úpadku, vedoucího až k hrozícímu konci. Mají ho probudit k čisté službě a duchovnímu hrdinství, k využití všech jeho jedinečných schopností, aby rouhavě nepromarnil tento osudový čas svého bytí, ale mohl být plně a bez výhrady využit v hodině osudového splňování při záchraně Země a jejím následném povznesení na dráhu původního určení.

Jde zde o věc dost vážnou, protože hostii se v křesťanství zvyknou prokazovat přímo božské pocty. Věřící se chovají tak, jako by přímo v ní sídlilo božství. Klekají si před ní, vzdávají jí úctu a je objektem jejich modliteb. Je však něco takové správně? Nenese to v sobě určité znaky modloslužby?

    Ignorování poznání o přírodních bytostech se v blízké budoucnosti trpce vymstí každému, kdo ho zanedbal, protože nastává čas velkých očistných bouří, řízených právě těmito bytostmi. Přírodní bytosti, nebo jinak řečeno bytostní, jsou služebníky jediného Boha a věrně naplňují jeho Vůli v přírodním dění. Kde v nadcházejících, mohutných očistných bouřích nezazní prosba ke Stvořiteli a k bytostným o jejich zmírnění, tam udeří síla bytostných naplno a zdrcujícím způsobem.

   Modlitba Otčenáš nebyla nikdy tím, za co ji lidé po celá staletí považovali. Nikdy totiž nebyla pouze modlitbou, to jest něčím, co má být odříkáno v domnění, že právě používáním těchto slov se správně modlíme. Otčenáš je ve skutečnosti něčím mnohem větším! Je to praktický návod, jak má člověk žít a o jaké hodnoty má ve svém životě usilovat.