Pod povrchem života

S nepochopením a smutkem hledí bytosti, které tkají náš osud, na neutěšený vnitřní stav lidstva, reprezentující jeho chtění. Na základě něj jsou totiž nuceni tkát lidem osud, plný neštěstí.

Kdo hledá, najde! Zcela jistě tato slova platí právě pro ono nejosobnější zodpovězení otázek každého z nás, jestliže se vážně ptáme po smyslu našeho života. Jakkoliv mnohé ostatní otázky mohou se stát ve svém zodpovězení nedosažitelnými, v případě otázek „Kdo jsme, proč jsme a jaký smysl a cíl má naše přítomnost zde na Zemi?“ vše spočívá jen na nás samotných, zda dosáhneme jejich zodpovězení!

Pokud do ohně ustavičně pravidelně nepřikládáme, začne slábnout a nakonec vyhasne. Žel, v lidské povaze je zakořeněná lenost, což se projevuje tak, že to, čím jsme na začátku hořeli a úplně nás to spalovalo, začne postupně nenápadně chladnout, až to v nás nakonec vyhasne.

Důležitým předpokladem pro správný směr každé společnosti je zvládnutí mezilidské komunikace. Pro objasnění podstaty pravé komunikace je potřeba připomenout nesmírný význam tvořivé vůle ducha. Vůle, která spontánně vzniká v lidech vždy, když jim záleží na společném dobru bez vyvyšování se, a která dává rozdílným názorům schopnost doplnit se, ne vytvářet rozkoly a nevraživost.

Extrémní přírodní dění v podobě záplav, zemětřesení a požárů, nebo společenské napětí v podobě války, převratů a nepokojů, a již ani nemluvě o předchozí pandemii, to vše je hmatatelným a očividným důkazem toho, že se něco děje. Že dochází k něčemu neobyčejnému, co vyvolává doslova var v oblasti přírodního a společenského dění.

Nejzásadnější věci našeho bytí jsou ve skutečnosti tak jednoduché, že právě pro jejich, až neuvěřitelnou jednoduchost, jim nepřisuzujeme velký význam a zcela je přehlížíme. Ale na takových, z našeho pohledu maličkostech, stojí a padá všechno.