Pod povrchem života

Hlasy volajících po nutné duchovní změně, jedno ať zní anglicky, rusky, německy, česky nebo slovensky, nejsou prozatím natolik silné, aby vyvážily lomoz a hřmot povrchnosti, která se na lidstvo valí ze všech proudů velkých médií.

Také humor může být nositelem vysokých hodnot. Pouze je do něj třeba tyto hodnoty vkládat. A na druhé straně je v něm třeba tyto hodnoty hledat. A to je možné jen tehdy, když jsme schopni jít trošku hlouběji pod povrch a vybočit z navyklé povrchnosti. Ale pojďme k věci. Zde jsou avizovány vtipy s hlubším duchovním přesahem:

Téměř každý z nás zná větu či konstatování, že „Člověk je tvor společenský...“. Mezilidské vztahy se odvíjejí na různých úrovních a jsou závislé na stupni společenského i osobnostního vědomí lidí, žijících v různých komunitách. Hluboké vztahy jsou obohacující a krásné, protože jsou vedeny a budovány lidským citem. Vztahy vedené lidskou vypočítavostí, rozumem, jsou naopak povrchní a ubíjející.

Všechno, co na světě existuje, může člověk využívat. Může mít zálibu v mnoha věcech a může se jim věnovat. Nikdy by ale neměl dopustit, aby ho tyto věci ovládly. Aby se zaměřil pouze na ně. Aby je postavil na první místo a všechno ostatní začal odsouvat na vedlejší kolej. Takovýmto způsobem si totiž, ve vztahu ke svému vlastnímu duševnímu obzoru, zužujeme širokospektrálnost bytí pouze na určité množství pro nás důležitých věcí. No a na základě toho se pak k jiným věcem, nebo také k lidem, stáváme necitliví, sobečtí a až bezohlední.

S příchodem teplých dní se zvýšilo opětně množství spoře oděných jedinců – mužů, žen i mladých děvčat. Pod pláštíkem letní módy se sklon k ukazování těla dnes uplatňuje téměř bez zábran přirozené stydlivosti, a žel, mnozí to považují za projev „pokroku a osvobození se od zbytečných skrupulí, patřících do středověku“.

Tento text odhaluje podstatu celkové bídy lidstva i jednotlivců. Je ale zároveň návodem, jak se této bídy zbavit. Jak se stát společenstvím skutečných, pravých a opravdu hodnotných lidí, kteří našemu současnému světu fatálně chybí.

Umění je od počátku světa darem Stvořitele, jako stálá inspirace z výšin, aby lidské duchy, pobývající v nižších úrovních, povznášelo k výšinám. Život v úrovních Světla je pro nás uměním. Odlesk jeho vyzařování je vzácným darem pro pozemské lidi, který je přirozeně postaven na vyšší stupeň. Umění se od světlé reality neodtrhlo, neboť je její součástí. Od té se odtrhl jenom sám člověk.

Ve vesmíru funguje železný zákon pohybu, kterým je poháněno vše stávající. Kolem hvězd se na oběžné dráze pohybují planety a pohybují se také celé galaxie. A intenzivní pohyb panuje i uvnitř zdánlivě nehybné hmoty, kde se ustavičně pohybují protony, neutrony a jiné částice. Uprostřed tohoto všeho stojí člověk, který je také tlačen k nutnosti pohybu. Ať už k fyzickému, nebo k duchovnímu. Každý, kdo by se odvážil nerespektovat tento železný zákon, jím bude nutně odhozen stranou a nasměrován ke zkáze.

Zkusme svým duchem skrze cit a citové prožívání uchopit tato slova, a prostřednictvím nich pojmy a dění, které se za nimi skrývá. Zkusme se citově naladit na obraz nádoby Grálu, která se nachází v hradě Grálu na vrcholu stvoření.