Pod povrchem života

Duše člověka se z vlastní vůle několikrát vrací na Zemi, inkarnuje se do nového těla, aby prožíváním následků očistila se od starých chyb, jejichž příčiny leží v jejích minulých životech. Pozemský život je tedy pro duši vždy nová příležitost, aby se posunula ve svém duchovním vývoji. Tuto milost dostává mnohokrát, a s ní možnost oprostit se od nepotřebných a zatěžujících nánosů, jež jí jsou překážkou na cestě do věčného duchovního domova.

Žijeme v obrovském stvoření, jehož jednotlivé světy a úrovně jsou vzájemně propojeny. Tvoří jednotný celek a jeho obyvatelé o sobě vědí a vzájemně se podporují. Jen lidé se odčlenili z tohoto celku a jdou svou vlastní cestou. Cestou rozumového materialismu, odtrženého od celku stvoření a od snažení jeho obyvatel, kráčejících ke Světlu.

Zeptáte-li se kohokoliv z lidí, zda jsou přesvědčeni o tom, že by na Zemi mohlo a mělo být lépe v životě lidské společnosti, pak s největší pravděpodobností všichni do jednoho odpoví, že ano. Ano, na Zemi by mohlo být soužití lidí o mnoho lepší! Mohlo by být lépe, mohlo by být více ohleduplnosti a společné vstřícnosti, mohlo a mělo by být bezpečněji, měly by být větší jistoty v zaměstnání, mělo by být tak nějak mezi námi lidmi více radosti, štěstí, spokojenosti, aby děti vyrůstaly k lepší budoucnosti, a tak všelijak. To vše uslyšíte, zeptáte-li se jednou lidí okolo vás, jestli si myslí, že by mohlo být na Zemi lépe v soužití nás lidí.

O to, aby byl svět lepší a aby v něm jednotlivé národy prosperovaly, se snaží politici, ekonomové, podnikatelé i miliardy obyčejných lidí svou každodenní prací. A přece se to nedaří! Navzdory všemu úsilí se svět nestává krásnějším, lepším, harmoničtějším a radostnějším místem. Spíš opak je pravdou a všechno se ještě více zhoršuje.

Hlavním smyslem našeho času zde na Zemi je, abychom poznali, kdo jsme, odkud přicházíme a kam kráčíme. Naší prvořadou úlohou je hledat odpovědi na tyto životně důležité otázky. Žel, současný člověk si to nejčastěji uvědomí až tehdy, když prožije citový otřes, jenž může být pro něj často právě novým začátkem života v probuzení nové silné potřeby hledání a pátrání po důležitých odpovědích. Když se začneme intenzivně zabývat sebepoznáním a sebevýchovou, zjistíme, že nejsme jen tělo, ale že každý člověk je duchovní bytostí, zahalenou v duši, jež je zahalena ve fyzickém těle.

Světlo paprsku Syna Člověka se přibližuje k zemi a všem lidem přináší rozuzlení jejich karmy. V jemnější úrovni byly odstraněny ochranné pásy, které chránily naši planetu před přímým vlivem Slunce a hvězd. Tím byly uvolněny průplavy, skrze které k nám začíná ve zvýšené míře proudit karma, nashromážděná během celého našeho bytí. Ať už šlo o naše bytí ve fyzickém světě, nebo na takzvaném druhém světě, úplně všechno se k nám začíná zrychleně vracet, aby bylo vyrovnáno, a abychom v souladu se slovy evangelií, zaplatili do posledního haléře.

Již téměř sedmnáct let pracuji jako specializovaná sestra na oddělení intenzivní péče a často pečuji o lidi, kteří v těžkostech a nepopsatelných bolestech dožívají svůj život. S nikým jsem dosud o tom nehovořila, ale když vidím tyto lidi trpět bez šance na uzdravení, kladu si otázku, zda má jejich život ještě nějaký smysl.

Před staletími předpovězená velká očista nastala! Všechno, co na nás v poslední době dopadá, je toho svědectvím. Dění na zemi prudce sevřelo jako voda v hrnci. A sevřelo proto, že naši planetu zasahuje zvýšená záře Světla Páně. Tak, jako v záři slunce a v horku léta dozrává na polích všechno ke sklizni, stejně tak v záři Světla Nejvyššího v nadcházející očistě dozrává vše, co se nachází na zemi. Pšenice i plevel! To, co je v lidech dobré, ale také to, co je v nich špatné! Negativní dění, související s pandemií, válkou, sankcemi a inflací je svědectvím toho, čeho je na zemi v lidských duších více.