Pod povrchem života

„Buďte jako děti! Amen, pravím vám, nebudete-li znovu jako děti, nevejdete do království nebeského.“ Všichni známe tato slova Spasitele, ale málokdo chápe jejich skrytý, nejhlubší význam. Protože ale jeho pochopení otevírá bránu království nebeského a jeho neznalost ji blokuje, je životně důležité správně pochopit tento význam.

Co má žena činit a jak má žít, aby zde na Zemi splnila své poslání a mohla později opět stoupat do Světlých výšin, jež jsou jejím pravým domovem? Jak v kontrastu dnešní doby správně a čistě obstát, aby se její duchovní plášť rozzářil bělostnou čistotou, již nic nezkalí? Aby žila skutečně ke cti Vznešeného Boha a aby každé její hnutí bylo odleskem Jeho Vůle a přinášelo tak svému okolí povznášející a uzdravující sílu?

V mládí jsem žila pro svoji kariéru a později i pro rodinu. I navzdory společenskému úspěchu, jehož jsem dosáhla, nacházela se někde v hloubi mojí duše nevyslovitelná a ničím neutišitelná prázdnota, neklid. Hledala jsem východisko z tohoto stavu a bylo mi řečeno, že ztracený klid najdu, když se přiblížím ke Stvořiteli a celý svůj život produchovním. Nesmírně jsem této radě důvěřovala, a tak jsem se začala vážně zabývat čtením duchovní literatury apod. Žel, vzdor dlouholetému úsilí v tomto směru žádná trvalejší úleva nenastala. Nyní ztrácím důvěru ve Stvořitele. Dokonce jsem zvažovala, zda má ještě význam chodit na nějaké přednášky. Co mám v této situaci činit, prosím? Existuje z ní nějaké východisko?

O dobru a zlu se mluví jako o dvou protipólech, mezi nimiž probíhá odvěký vzájemný boj. Na základě toho vzniká dojem, že se jedná o dva rovnocenné principy a dvě rovnocenné síly. Pravda je však taková, že o žádné rovnocennosti nemůže být ani řeč, protože ve skutečnosti existuje jen jedna jediná síla. Je to základní síla Stvořitele, proudící naprosto vším, co existuje. Nachází se v rostlinách, zvířatech, nerostech, lidech i ve hvězdách. Tato síla je základem všeho a proniká vším.

Co je harmonické, je rovnovážné. Je v rovnováze. Noc a den, příliv a odliv, nádech a výdech, únava a odpočinek, mužský a ženský princip, a podobně. A takový měl být i náš mozek. Harmonický a rovnoměrně vyvinutý. Základní rozdělení mozku na velký a malý ovšem jasně říká, že tomu tak není. Že nemáme rovnovážně a harmonicky vyvinuté základní části mozku, ale jedna část je velká a druhá malá.