Pod povrchem života

Odraz boja Svetla v temnotou v jemnejších úrovniach v blízkosti našej zeme sa zrkadlí v boji, rozdelení, polarizácii a pnutí medzi ľuďmi. Pre každého jednotlivca je dôležité, aby sa v tejto vážnej dobe postavil na správnu stranu. Správna strana je však len jediná! Je to strana Svetla a jeho hodnôt. Jedine za toto sa sa oplatí v dnešnej dobe bojovať. V sebe samom i okolo seba. Ak sa chcete dozvedieť viac, vypočujte si túto reláciu: 

https://www.youtube.com/watch?v=3-xPr1vqhWQ

Čas pro duchovní zrání lidí, nacházejících se v naší světové části stvoření, se blíží ke konci. Kdybychom měli obrovský časový cyklus vývoje této světové části přirovnat k ročním obdobím, tak jaro a léto už máme dávno za sebou. Už přišel podzim, přinášející sklizeň. V tomto případě sklizeň lidských duší. A po podzimu nastupuje už jen zima s jejím chladem a rozkladem všeho hmotného na původní pralátku, aby mohl být po nějaké době zahájen nový cyklus, otevírající novou školu pro vývoj lidských duchů.

Již delší dobu si uvědomuji, že přílišná povolnost státního zřízení vůči úmyslnému bezpráví a krádežím dodává zločincům odvahu i nadále škodit. To mě přivádí k názoru, že by bylo vhodné přitvrdit v postizích až do takové míry, že za krádež by byla zloději odseknuta ruka, kterou kradl. Jistě je to velmi kruté, ale v Thajsku se takové tresty využívají a kriminalita je tam díky tomu relativně velmi málo rozvinutá.

Žijeme v době soudu a Velké očisty lidstva. O tom svědčí viditelné pozemské dění kolem nás, které je vyvoláno zvyšujícím se tlakem paprsku přicházejícího Syna Člověka. A od jisté doby se k tomuto paprsku připojil také paprsek Čistoty Páně. Čistota zesiluje působení Světla, ve kterém obstojí jen to, co je ve svém jádru ryzí a čisté. Nikdo, komu ve vyzařování jeho osobnosti bude chybět čistota a ryzost, nemůže obstát.

To, jak se lidstvo posouvá na duchovní rovině stále níže, potvrzuje velmi zřetelně narůstající počet jevů, které se stávají součástí každodennosti života naší společnosti. Jedním z nejzřetelnějších jevů, a tím také i nejsnáze pozorovatelných pro každého, jsou narůstající změny v přírodním světě. Mnohé z projevů těchto změn v přírodním světě staly se již téměř samozřejmou součástí denních zpráv.

My lidé ve hmotném světě jsme zvyklí na stálost forem. A přece i tady se formy mění, i když jen velmi pomalu. Například zevnějšek člověka je jiný, když je dítětem, jiný když dospívá a jiný ve stáří. Vnější formy se mění, ale člověk zůstává stále stejný. Jako příklad nám může posloužit také voda, jejíž základní kapalné skupenství se mění jednou na plynné a jindy na tuhé.

Čtvrté přikázání, které alespoň vzdáleně zná každý, hovoří: Cti otce a matku. Ale jak si většina lidí toto přikázání vykládá? Tak, že každé dítě musí ctít své rodiče. Avšak co dělají rodiče pro to, aby si jich mohly jejich děti vážit, aby je mohly ctít? A nezamysleli se rodiče někdy nad tím, že je tímto přikázáním hovořeno k nim? Cti otce a matku, nebo-li matko a otče, chovejte se tak, aby si vás mohly vaše děti vážit a ctít. Abyste jim svým vzorem dávali oporu a příklad pravého lidství.

Tajemství světa přírodních bytostí již dále nesmí zůstat tajemstvími a něčím neznámým. Lidé musí otevřít své oči i srdce a začít poznávat dění, skrývající se za vnější oponou přírody. Musí začít čerpat moudrost, kterou jim mohou zprostředkovat přírodní bytosti, protože bez ní nedokážou zvládnout již probíhající očistu.