Pod povrchem života

Strach se v nás objevuje hlavně tehdy, když se obáváme budoucnosti. Ať už blízké, nebo vzdálené. Naše obavy a strach vyrůstají z možného budoucího vývoje, který je nám neznámý. Ve svých představách očekáváme příchod špatného, horšího, tragického, až katastrofického.

Každý, kdo má oči otevřené, může to vidět, každý, kdo chce naslouchat, může to slyšet! Stačí jen vyjít do přírody, pozorovat a naslouchat. Vše živé, opravdu živé v přírodě, tedy každý i ten nejmenší tvor, souznící s rytmem přírody, již dobře ví o tom, co se nyní blíží k Zemi. Záření nebývale vysokého praduchovního druhu, které přinese nečekané změny ve všem, co je možné doposud nazývat pozemským světem lidského ducha - světem nás, lidí.

Dálavami vesmíru se řítí Hvězda, která je Poslem Světla a přináší Boží Soud! Nezadržitelně se blíží k zemi a ohlašuje příchod převratného dění ve hmotných světech. Tisíce let vývoje lidské civilizace dospělo ke svému vrcholu!

Jsme poutníky v širé hmotnosti, nad níž vysoko ve výšinách prostírá se náš skutečný domov, Ráj! Vyšli jsme z tohoto nádherného domova jako nevědomé duchovní zárodky, abychom mohli být zaseti do této hmotnosti. Podobně jako semínka v tmavé, vlhké, ale o to úrodnější půdě, byli jsme ponořeni do hmoty, abychom mohli dozrávat.

My lidé jsme dostali do daru obrovské schopnosti. Jak je však využíváme na zemi, která nám byla darována jako místo našeho duchovního učení v používání svobodné vůle?

Majestátní budovy rostou do výšek a všude je vidět neustálý přesun hmoty i lidí. Člověk buduje svůj svět, mramorem snaží se vydláždit svoji představu dokonalosti a oslepit leskem svých výtvorů. Vzduchem létá v dílech z hmoty, v kterých sahá po nových cílech ve snaze pokořit pro sebe i zbytek země, a zdá se, že jeho ruka se již začíná natahovat i ke hvězdám. Člověk dospěl ve svém pozemském vývoji...