Pod povrchem života

Ohlížení se na minulost! Na objasnění tohoto úskalí životní cesty nám může posloužit příklad mladého rytíře, který se odhodlal osvobodit ze zakletí království, v němž všechno živé zkamenělo. Pokud měla být jeho cesta úspěšně završena, musel na ní totiž bezpodmínečně splnit dva nelehké požadavky:

Světlo působí v současnosti na Zemi hlavně v úrovni, neviditelné našim očím. Proto mnozí stále žijí v domnění, že žádné působení Světla, přinášejícího Soud neexistuje. Necitlivost milionů lidí k úrovni, na které se v současnosti projevuje Světlo má za následek, že se z toho jen vysmívají, nebo tomu vůbec nevěří.

Jako když se prolamují příčky žebříku, jedna po druhé, a neopatrný lezec hrozivě padá dolů, stejně tak jeví se duchovní stav obyvatel mnoha zemí světa. Je zcela jedno, zda jsou tyto země a státy pozemsky majetnými, či zda se nachází zcela na pokraji bídy. Duchovní stav stojí mimo tato měřítka! Nepřátelství, nenávist, nečistota - stejně tak jako dobromyslnost, láska a spravedlnost - proudí ze srdcí lidí zcela nezávisle na vnějších hmotných podmínkách.

Vznešená Sifé, matka Země Erda i všichni ostatní bytostní služebníci nesou těžko odvrácení se lidí od spolupráce s nimi. V záři přicházejícího Světla Syna Člověka se však již připravují na dobu, kdy bude lidstvo opět naslouchat jejich radám. Nyní jim ale stále způsobují velkou vnitřní bolest všechny lidské znetvořeniny, které zasahují přírodu všude tam, kde člověk přichází do kontaktu se světem rostlin a zvířat.

Žijeme v době proroky předpovídaného Soudu! Nejvnitřnější duchovní jádro lidí vede smrtelný zápas o své další bytí a úzkost zápasícího ducha se snaží proniknout do našeho denního vědomí skrze záhaly duše a rozumu.

Stále více a více vychází najevo nezpochybnitelná, zoufalá skutečnost! A to ta skutečnost, že ani jedno ze všech světových náboženství, ani jeden z duchovních směrů a proudů, které jsou známými, nepřináší a také ani nepřinese očekávané, mnohými lidmi stále toužebněji vyhlížené duchovní obrození lidské společnosti na Zemi!

Onou morovou ranou je neblahý lidský sklon hodnotit, posuzovat a soudit druhé. Je to sklon všímat si slabostí, chyb a nedostatků jiných, a skrze ně na ně útočit, nebo je zesměšňovat. Tato zkáza pramení z toho, že každý duchovně vlažný člověk podvědomě vnímá svou duchovní nedostatečnost a méněcennost. A svůj pocit nedostatečnosti se snaží kompenzovat tím, že podrobí ponížení někoho jiného prostřednictvím jeho kritického odsouzení. A když člověk při tom pociťuje triumf, roste v něm ješitnost. Kvůli pocitu vlastní velikosti a síly si lidé navzájem zasazují těžké rány, které je pálí a vedou ihned všechny takto poraněné k myšlenkám na odplatu.

Na toto téma bylo popsáno mnoho, ale vždy šlo jen o mlhavé a neurčité představy. Šlo jen o obrazné popisy čehosi, co vypadá jako nějaká dávná pověst, nebo pohádka. Jako něco bájného a mystického, co si člověk sice vyslechne, ale neví si s tím rady. Odsuňme proto všechno toto stranou a zkusme se podívat na danou problematiku s věcností, bez obvyklého zamlžování. Nebo čas k tomu dozrál a lidstvo by mělo konečně poznat, co je to vlastně Svatý Grál.