Pod povrchem života

„Slyšte! Rozsévač vyšel rozsévat. 1) Jak sel, jedno zrno padlo na kraj cesty, přiletěli ptáci a sezobli jej. 2) Druhé dopadlo na skalnatou půdu, kde nemělo mnoho země, a ihned vzešlo, neboť nebylo hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, zaschlo, protože nemělo kořeny. 3) Jiné opět spadlo do trní, ale trní vyrostlo, udusilo jej, a ono nepřineslo úrodu. 4) Jiná zrna padla na dobrou půdu, vzešla, rostla a přinesla úrodu: jedno třicetinásobnou, druhé šedesátinásobnou a jiné stonásobnou.

Sférami zní volání: „Staré se hroutí, aby uvolnilo cestu novému! Bod obratu byl již překročen a nyní se to začne stále více projevovat. Duchovně se probuďte, abyste nepromeškali začátek nové doby na Zemi!“

Otázka zdánlivě jednoduchá a jasná každému člověku, který chce být čistým a dobrým. Avšak podívejme se více do hloubky. Neznamená to jen být milým a radostným, pokud jsme v dobrém rozpoložení. Neznamená to jen chtít si zařídit život dle svých představ o štěstí. Neznamená to myslet především sám na sebe, na své potřeby, radosti a starosti.

Velké pomoci se sklánějí k naší Zemi. Volání světlých duší se snaží proniknout k pozemským lidem. Skrze vnitřní hlas i skrze svědomí se snaží zachvět těmi, na kterých jim záleží, aby jim mohli zprostředkovat duchovní pomoci.

Nejnebezpečnějším a u mnoha lidí velmi častým hostem je strach. Co je to strach? Proč mu tolik lidí tak snadno podléhá a pod jeho vlivem dopouští se různých pošetilostí a chyb? Strach je projevem nedokonalé víry v Boha, ba dokonce je pravým opakem víry, protože ten, kdo opravdu věří, nemůže nikdy pocítit strach. Lidé, jimž se slovo víra stalo skutečným životem, jsou si vědomi toho, že jsou pod stálou ochranou Stvořitele, a vpraví-li se cele do této Vůle, pak se nemusí ničeho strachovat. Co On řídí, dobře řídí. Proto stačí vpraviti se do Jeho Vůle s plnou důvěrou, která musí být tak mocná, že před ní neobstojí ani stín nějakého strachu.