Pod povrchem života

V mládí jsem žila pro svoji kariéru a později i pro rodinu. I navzdory společenskému úspěchu, jehož jsem dosáhla, nacházela se někde v hloubi mojí duše nevyslovitelná a ničím neutišitelná prázdnota, neklid. Hledala jsem východisko z tohoto stavu a bylo mi řečeno, že ztracený klid najdu, když se přiblížím ke Stvořiteli a celý svůj život produchovním. Nesmírně jsem této radě důvěřovala, a tak jsem se začala vážně zabývat čtením duchovní literatury apod. Žel, vzdor dlouholetému úsilí v tomto směru žádná trvalejší úleva nenastala. Nyní ztrácím důvěru ve Stvořitele. Dokonce jsem zvažovala, zda má ještě význam chodit na nějaké přednášky. Co mám v této situaci činit, prosím? Existuje z ní nějaké východisko?