Pod povrchem života

„Buďte jako děti! Amen, pravím vám, nebudete-li znovu jako děti, nevejdete do království nebeského.“ Všichni známe tato slova Spasitele, ale málokdo chápe jejich skrytý, nejhlubší význam. Protože ale jeho pochopení otevírá bránu království nebeského a jeho neznalost ji blokuje, je životně důležité správně pochopit tento význam.

Co má žena činit a jak má žít, aby zde na Zemi splnila své poslání a mohla později opět stoupat do Světlých výšin, jež jsou jejím pravým domovem? Jak v kontrastu dnešní doby správně a čistě obstát, aby se její duchovní plášť rozzářil bělostnou čistotou, již nic nezkalí? Aby žila skutečně ke cti Vznešeného Boha a aby každé její hnutí bylo odleskem Jeho Vůle a přinášelo tak svému okolí povznášející a uzdravující sílu?

Darování zbraní, posílání zbraní, vyrábění zbraní, žádosti o stále další zbraně a vydělávání na zbraních. Toto je tragická realita naší současnosti. Mnozí lidé to schvalují a většině je to úplně jedno, protože se starají jen sami o sebe. Málokdo však domýšlí prostou skutečnost, že každá zbraň je určena k tomu, aby zabíjela a ničila. Takové něco je však v ostrém rozporu s tím, o co se máme jako lidské bytosti usilovat.

V mládí jsem žila pro svoji kariéru a později i pro rodinu. I navzdory společenskému úspěchu, jehož jsem dosáhla, nacházela se někde v hloubi mojí duše nevyslovitelná a ničím neutišitelná prázdnota, neklid. Hledala jsem východisko z tohoto stavu a bylo mi řečeno, že ztracený klid najdu, když se přiblížím ke Stvořiteli a celý svůj život produchovním. Nesmírně jsem této radě důvěřovala, a tak jsem se začala vážně zabývat čtením duchovní literatury apod. Žel, vzdor dlouholetému úsilí v tomto směru žádná trvalejší úleva nenastala. Nyní ztrácím důvěru ve Stvořitele. Dokonce jsem zvažovala, zda má ještě význam chodit na nějaké přednášky. Co mám v této situaci činit, prosím? Existuje z ní nějaké východisko?

O dobru a zlu se mluví jako o dvou protipólech, mezi nimiž probíhá odvěký vzájemný boj. Na základě toho vzniká dojem, že se jedná o dva rovnocenné principy a dvě rovnocenné síly. Pravda je však taková, že o žádné rovnocennosti nemůže být ani řeč, protože ve skutečnosti existuje jen jedna jediná síla. Je to základní síla Stvořitele, proudící naprosto vším, co existuje. Nachází se v rostlinách, zvířatech, nerostech, lidech i ve hvězdách. Tato síla je základem všeho a proniká vším.

V průběhu měsíce srpna došlo u mnoha lidí, kteří se jinak snaží usilovat o duchovní hodnoty ve svém životě, k průlomu směrem dolů tím, jak v užívání si letních dní stali se velmi nebdělými ve svém citu. Tento propad dotýká se všech zemí severní polokoule Země, a je pravděpodobné, že ve zpětném účinku dolehne tento stav nebdělosti na celou lidskou společnost v následujících měsících tohoto roku.

Co je harmonické, je rovnovážné. Je v rovnováze. Noc a den, příliv a odliv, nádech a výdech, únava a odpočinek, mužský a ženský princip, a podobně. A takový měl být i náš mozek. Harmonický a rovnoměrně vyvinutý. Základní rozdělení mozku na velký a malý ovšem jasně říká, že tomu tak není. Že nemáme rovnovážně a harmonicky vyvinuté základní části mozku, ale jedna část je velká a druhá malá.

Nechala jsem si udělat automatickou kresbu, na níž médium zobrazilo úroveň mojí duchovní zralosti. Žel, výsledek mě dosti zarmoutil, protože podle dané kresby mám údajně výrazně zneprůchodněné některé čakry, a také jsem pod vlivem dvou negativních bytostí. Můžete mi prosím poradit, co to pro mne znamená a co mohu pro zlepšení mojí situace co nejdříve učinit?

Když se řekne, že je třeba dělat dobro, lidé s tím souhlasí a schvalují to. Ale žel, každý z nich si pod tím představuje něco jiného. Každý má svou vlastní představu toho, co je dobro. Například drogově závislý člověk vidí jako dobro svoji další dávku. Matka považuje za dobro, aby její dcera šla na právnickou fakultu a nutí ji k tomu, přestože ona má výtvarné nadání a chce jít na uměleckou školu. Dokonce i Hitler si myslel, že dobro pro německý národ spočívá v rozšíření jeho životního prostoru směrem na východ a ve vyhubení méněcenných ras.