Pod povrchem života

Existuje reálné nebezpečí, že pokud by došlo na Slunci k mimořádné erupci, doprovázené silným elektromagnetickým zářením, mohla by být poškozena, nebo dokonce až zničena veškerá pozemská elektronika. To znamená, že ve vesmíru existují síly, schopné zásadním způsobem ovlivnit i život současných lidí na zemi, a to buď pozitivním, nebo negativním způsobem.

Naše univerzum je podřízeno dvěma základním principům. Lásce a Spravedlnosti. Veškeré dění ve stvoření probíhá v jejich rámci a projevuje se ve fungování společnosti i v našich vlastních životech a osudech.

Člověk, jehož nitky osudu provázely různými životními radostmi, ale i útrapami, aby ho pokořily a připravily v něm půdu pro přijetí Pravdy, dojde dříve či později k velmi důležité otázce: „V čem vlastně spočívá skutečná kvalita mého života? Spočívá především v podávání nejvyšších možných výkonů v zaměstnání, které jsem si zvolil? Nebo snad v úspěšném získávání obdivu okolí? Anebo v důsledném  zabezpečování pozemských záležitostí se vším, co k tomu patří?“

    Jak se v této situaci duchovně správně zachovat? Duchovně, tedy ve vztahu k duši, odcházející z fyzického těla a vstupující do nového rozměru bytí? Vědět to je nesmírně důležité, protože svým nesprávným postojem můžeme odcházející duši uškodit a ztížit jí to, nebo naopak, svým správným postojem jí můžeme pomoci, podpořit ji a posílit ji v jejím novém prostředí a na její nové cestě.

Nedopusťme, aby nám naše materiálne starosti  znemožnili pochopiť nesmiernu duchovnú vážnosť doby. Čas nastal! Zobuďme sa! Ide o všetko! Vypočujte si reláciu na veľmi vážnu tému.

https://www.youtube.com/watch?v=qprErrnK99Y

    Síly vesmíru, dané do pohybu zvýšeným tlakem Božího Světla, začínají vynucovat a vyžadovat zvýšený duchovní pohyb také na zemi. Nic už nebude takové, jaké bylo dříve. Již nyní je patrné, a viditelné bude stále více a více, jak se všechno, co není v souladu s Vůlí Stvořitele kolísá a hroutí.

    To, co píšete je ďábla! Taková byla jedna z reakcí na můj článek s názvem: O ruce Pána, která bije, a o jeho druhé ruce, která léčí a pomáhá. Konkrétně se v ní říkalo toto:

    Žel, z vlastní svobodné vůle dosud lidstvo nikdy nesměřovalo ke Světlu. Proto nebylo nikdy šťastné a nedosáhlo míru. Ani toho vnitřního, ani toho vnějšího. Souhrnné chtění lidstva a jeho svobodná vůle směřují naši planetu ke zničení. Ke zničení životních podmínek na ní i k jejímu zničení duchovnímu. Taková je realita se všemi, tomu odpovídajícími materiálními a duchovními důsledky.

   Často se setkávám s posměšnými poznámkami: „Kdy se již konečně stane to, o čem mluvíte?“ Slepí a nevědomí! Již se tak děje! Velká očista, vynucená září Božího Světla je již v plném proudu, což se markantně projevuje v jemnějších hmotných úrovních v blízkosti země, nebo jinak řečeno, ve světech záhrobních. Neboť Světlo, přicházející Shora, očišťuje na své cestě k zemi nejprve to jemnější a subtilnější, aby se nakonec dopracovalo i k tomu hmotnému a pozemsky materiálnímu.

Internetem obletěla fotografie známé monumentální sochy Krista v brazilském Rio de Janeiru, jak do ní udeřil blesk. Média o tom napsala: „Nejen do hříšníků, ale do samotného Krista udeřil blesk z čistého nebe.“

Žijeme v době velké očisty, kterou lze charakterizovat tím, že Boží Světlo, přicházející Shora, začne dělat pořádek na zemi. A mimo jiné udělá pořádek také s našimi přáními. Světlo Páně totiž postupně zlikviduje úplně všechno, co nevede ke Světlu. A proto zlikviduje i hustou pavučinu všemožných lidských tužeb a přání, která zcela překryla a zastřela naši touhu po Bohu.

„Zrcátko, řekni že mi, kdo je na celém světě nejkrásnější?“ K čemu vedou tato slova? K pýše! Ale my jsme to nepochopili a neuvědomujeme si to! Proto se neustále v podobném duchu ptáme: „Kdo namaloval nejkrásnější obraz? Jaká hudba je nejkrásnější? Jaká píseň je nejkrásnější? Jaká kniha je nejkrásnější? Která žena je nejkrásnější? Které dítě je nejšikovnější? Která profese je nejváženější? A tak dále, a tak dále.“

V povědomí lidí je zažito, že každý z nás má svého strážného anděla, který nás chrání a pomáhá nám. Tento názor je v něčem správný a v něčem nesprávný. Správný je v tom, že každý má opravdu svého pomocníka, nebo vůdce. A nesprávný je v tom, že to vůbec není anděl.

„Hledejte nejprve Království nebeské a jeho Spravedlnost, a vše ostatní vám bude přidáno...!“ Stvořením trvale prochvívají tato slova řečená ze Světla a obzvláště v této době všeobecného zmatku nabývají pro každého nesmírně vážného významu, protože ukazují správný směr pro úsilí lidského ducha.

Pokud se chce někdo efektivně modlit, potřebuje mít určitou znalost stvoření a jeho úrovní. Když ji totiž nemá, jeho modlitba vyznívá do prázdna a nepřináší žádný užitek. To může mít za následek, že člověk na modlitbu rezignuje, zanevře a natrvalo se vzdá tohoto jedinečného fenoménu. Modlitba však opravdu funguje, jen je třeba se naučit správně modlit.

Poslechněte si pořad, za který by církev ve středověku člověka upálila. Skutečnou pravdu o Kristu však nelze upálit!

Blíží se velikonoční svátky a tisíce křesťanů se budou zase utvrzovat v nesprávném pochopení utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Krista.

Všechno je ale jinak. Poznejme pravdu, protože nás k ní už začíná tlačit živelné přírodní dění. Už začínají hovořit kameny!

https://www.youtube.com/watch?v=tZKCzt1D1Y0

V USA, v Evropě i u nás se prosazuje názor, že pouze oficiální, většinová média poskytují ty nejsprávnější informace. Všechny ostatní informační zdroje, prezentující odlišný pohled na realitu, jsou považovány za konspirační. Dokonce kvalita jednotlivých národů je posuzována podle toho, kolik procent obyvatelstva důvěřuje většinovým médiím a kolik procent médiím alternativním. Například v pokrokovém Švédsku vyhledává alternativní média a jejich informace jen 6 procent populace. Na zaostalém Slovensku je to až 30 procent populace.

Lidé by chtěli žít jako před pandemií. Naivní! Vždyť právě tehdejší tupý konzum a duchovní lhostejnost způsobily to, co přišlo.

Lidstvo žije trvale v nemocném a nesprávném vnitřním nastavení, které spočívá v nadhodnocení rozumové složky osobnosti. To rozumové v lidech vládne a stojí na prvním místě. To citové v nich je odsunuto do pozadí, ačkoli by to mělo být naopak.

V životě každého z nás může nastat období velké a nečekané nouze, kdy budeme mít pocit, že se na nás řítí celá stavba našeho osobního života a my v jeho ruinách nenacházíme žádnou oporu, žádnou posilu, která by nám v tomto těžkém prožívání pomohla neztratit naději na duševní záchranu. Toto období je možné přirovnat k pádu „babylonské věže“ nebo k biblické „potopě světa“ v nás. Přichází proto, aby v nás zahynulo pod vlivem bolesti všechno staré, co jsme nedokázali dobrovolně a s láskou nahradit novým, abychom neztratili možnost svého bytí ve sférách věčné tvořivé radosti.