Pod povrchem života

V současnosti probíhá na zemi Soud, ohlašovaný před dávnými staletími. Souzeni jsou lidé ve fyzických tělech i duše v záhrobí. Všechno, co pozvolně fungovalo po celá tisíciletí, se nyní výrazně zrychluje, což znamená, že můžeme zrychleně dospět ke vzestupu, nebo naopak, zrychleně směřovat do zatracení. Kdo se proto nesnaží toto zesílení využít k vlastnímu zjasnění, zušlechtění a vyladění harmonie ve všech svých projevech, ten bude nutně bolestně zasažen údery všeho vracejícího se dění.

Ľudia doteraz nepochopili, že katastrofické duchovné výstrahy nám boli dávané nie preto, že sa splnia, ako niečo predurčené, ale preto, aby sme sa zo všetkých síl vynasnažili, aby sa nesplnili. Aby k ním nedošlo! Presne tak to bolo v súvislosti so starozákonnými výstrahami o smrti Mesiáša a tak je to i v súvislosti s výstrahami o takzvanom konci sveta. Viac sa môžete dozvedieť v novej relácii z cyklu „Cesta vzostupu.“

https://www.youtube.com/watch?v=OSk6azCmNkk

Svojho času som informoval o vydaní zaujímavých kníh o prírodných bytostiach a o komunikácii s nimi. Knihy si bolo možné objednať buď v klasickej papierovej forme, alebo potom v elektronickej forme, ktorá bola na požiadanie zdarma, čo stále platí.

Světlo Stvořitele začíná pronikat vším živým v naší hmotné části vesmíru. Bytostní i duchovní pomocníci, nacházející se v blízkosti nejhrubší hmotnosti, jsou připraveni dát do pohybu události, které přinesou změnu starého světa na nový. Jen lidé nic nevidí a jejich nitro nic nevnímá, protože se svým způsobem života vzdálili všemu vyššímu dění nad nimi.

Co je důležité si uvědomit, abychom dokázali odpustit a prožívali mír, přinášející hluboký prožitek štěstí ze života? Člověk vážně hledající odpověď na tuto klíčovou životní otázku se nejednou cítí být bezradný, protože si neuvědomuje jednu důležitou skutečnost: odpuštění musí být kromě prožívání vroucí lásky vědomě upevněno poznáním vlastního spolupodílu viny na vzniku situace, ve které mu bylo ublíženo.

Majestátní budovy rostou do výšek a všude je vidět neustálý přesun hmoty i lidí. Člověk buduje svůj svět, mramorem snaží se vydláždit svoji představu dokonalosti a oslepit leskem svých výtvorů. Vzduchem létá v dílech z hmoty, v kterých sahá po nových cílech ve snaze pokořit pro sebe i zbytek země, a zdá se, že jeho ruka se již začíná natahovat i ke hvězdám. Člověk dospěl ve svém pozemském vývoji...

Jsme poutníky v širé hmotnosti, nad níž vysoko ve výšinách prostírá se náš skutečný domov, Ráj! Vyšli jsme z tohoto nádherného domova jako nevědomé duchovní zárodky, abychom mohli být zaseti do této hmotnosti. Podobně jako semínka v tmavé, vlhké, ale o to úrodnější půdě, byli jsme ponořeni do hmoty, abychom mohli dozrávat.

„Jednomu jsem odpustil, ale druhého z duše nenávidím...“ I taková slova můžeme slyšet od lidí, kteří si o sobě myslí, že pochopili, co odpuštění znamená. Položme si však otázku: je možné hovořit o odpuštění a současně někoho nenávidět? Je snad odpuštění obchod, který chceme uzavřít, nebo je to něco úplně jiného, mnohem většího a vznešenějšího?

Žijeme v době, v níž pod tlakem přicházejícího Světla, ještě před definitivním zhroucením Antikrista, bude vše vytaženo na povrch, aby se to ukázalo v těch nejkřiklavějších projevech lidské duchovní nezralosti a pýchy rozumu. A přesně tak, jak bylo předpovězeno, se dnes děje. Silou Světla je vše hnáno k vnějším projevům a přináší to své jedovaté plody, které jsou stále méně stravitelné.

Mezi světem pozemských lidí a ostatními úrovněmi stvoření se rozprostírá obrovská propast. Tuto propast lze překlenout pouze poznáním nádhery pravého smyslu lidského bytí. A zároveň poznáním nesmírné vážnosti současné doby, která je dobou dávnými proroky předpovídané očisty a soudu.