Pod povrchem života

Podobně, jako sluneční paprsky pronikají skrze trhající se těžké mraky, valí se Světlo Syna Člověka k naší Zemi. Jeho paprsky pronikají všechno lidské počínání. Jeho stále silnější a opakovanější doteky přinášejí oživení a pohyb, jaký na Zemi dosud nikdy nebyl na tolika místech najednou. Nikdy nebylo pod účinkem zvýšeného záření Světla tak velké množství lidí ve stejnou dobu.

Každá lidská duše je vesmírem sama o sobě a je tedy vybavena na to, aby vše, co se kolem ní děje, dokázala správně hodnotit, a tím i vytvořit adekvátní výsledek. V dnešních dobách je však vše v kvasu nové doby, kdy staré a pomýlené samo sebe požírá, aby uvolnilo místo novému a svěžímu tak, jako je jaro každým rokem se obnovujícím tokem energií.

Lidé obecně nežijí správně, protože život neprožívají z hloubky jádra své osobnosti. Žijí jen povrchně, neboť jejich vnitřní život se opírá o druhořadou složku jejich osobnosti. Takhle to jde už celé generace, lidé si na to zvykli a považují to za normální.

Světelný štít je síla vyzařování ducha, která kolem něj tvoří jemnohmotný obal. Tento jemnohmotný obal nás dokáže chránit i v těch nejobtížnějších situacích, pokud si zachováme věrnost Světlu a Zákonům Stvořitele.

Jedna prázdná stránka mne pobízí dodat něco o nejdůležitějším užívání Kristova pravidla – to jest, aby se člověk spokojil ne s několika málo nebo s jednou z vnějších hodnot, ale se sebou samým, se svými vnitřními hodnotami, o které ho nelze připravit.

Chci se na něco zeptat. Pokud chci v sobě objevit schopnost čistého citového prožívání, která je tak velmi důležitá, myslíte si, že je k tomu zapotřebí ztišení vlastní mysli? Mnozí duchovní učitelé se shodují v tom, že naše mysl je největší překážkou k osvícení. Když ale třeba já osobně ztiším svoji mysl, cítím jen chlad a prázdnotu. Já však nechci směřovat ke chladu a k prázdnotě.

Na toto téma bylo popsáno mnoho, ale vždy šlo jen o mlhavé a neurčité představy. Šlo jen o obrazné popisy čehosi, co vypadá jako nějaká dávná pověst, nebo pohádka. Jako něco bájného a mystického, co si člověk sice vyslechne, ale neví si s tím rady. Odsuňme proto všechno toto stranou a zkusme se podívat na danou problematiku s věcností, bez obvyklého zamlžování. Nebo čas k tomu dozrál a lidstvo by mělo konečně poznat, co je to vlastně Svatý Grál.

Lidé jsou přesvědčeni o tom, že cokoli, co se má ve společnosti viditelně prosadit a co má mít úspěch, musí být prosazeno prostřednictvím velkého vlivu a velkých událostí. To znamená, že co se nestane v našem světě dostatečně velké, viditelné a vládnoucí, je považováno za slabé a méněcenné. Právě proto je historie lidstva naplněna tolika boji, tolika válkami, tolikou bolestí a karmickým utrpením z toho vyplývajícím.

Všeobsáhlé chtění k dobru! Mnoho lidí si nad tím láme hlavu, protože existuje tisíc příkladů, kdy se čistá vůle k dobru někomu nevyplatila a dotyčný dobromyslný člověk sklidil od druhých něco nepěkného, nebo utrpěl velkou škodu. Osobní prožití přineslo lidem mnohokrát zkušenost, že dobro se nevyplácí, a proto upustili od svého chtění být za všech okolností dobří.

Stvořitel nám pozemským způsobem může pomáhat POUZE přes lidi! Mnoho mužů dnes může být někde voláno, někde přivedeno. Do nějakých situací, k nějakým lidem, k ženám. Aby pomohli, aby někde byli, působili. Ale ne SAMI PRO SEBE! Ale pro Pána! Aby se skrze ně mohla splnit někoho prosba, modlitba.