Pod povrchem života

Člověk se naučil vážit si jen toho, co se dá vlastnit, změřit a uchopit rukama, ale zapomněl na to, že všechno pozemské je jen dočasné. Měří svou hodnotu podle majetku, úspěchu, vzhledu, či společenského postavení, ale přitom ztrácí spojení se skutečným zdrojem života, se Světlem.

Žijeme v dobe zvýšeného tlaku Svetla, vyvolávajúceho Súd a ku každému z nás sa zrýchleným spôsobom rúti naša karma. A my máme dve možnosti. Ignorovať to, alebo tomu vyjsť v ústrety. V prípade ignorovania sa to na nás zosype v plnej a neskrátenej miere. Ak sa ale rozhodneme vyjsť tomu v ústrety a radostnými činmi dobra začneme rozuzľovať svoje karmické uzly, môže sa mnohé vyrovnať bezbolestne a iba symbolicky. O týchto a mnohých ďalších vážnych veciach sa dozviete v tejto relácii:   

https://www.youtube.com/watch?v=OwQoDzvGp5s

Je skutečností, že kolem nás je stále a všude plno svodů, které nás lákají a snaží se svésti nás z pravé cesty. Láká nás temno svými pochybnými dary a slibuje nám, podobně jako slibovalo již mnohým, že všechno, co vidíme a po čem toužíme, to vše nám dá, budeme-li se jemu klaněti a jeho poslouchati. Tak nás vábí do svých osidel, a nešťastný člověk, který se dá zlákat a svést z pravé cesty. Brzy pozná, jaká utrpení si tím připravil, jak těžce zaplatí za to, že uposlechl a opustil Světlo Věčné - ten nejspolehlivější, věčně zářící Maják.

Touha po dobrém a čistém životě nemá být v bližních probouzena tlakem a násilím, protože něco takového je vzdáleno od způsobu života v ráji, ale má to pramenit z čistého života těch, kteří poznali blahodárnost blízkosti Světla na sobě samých.

Člověk je duch a ne tělo! Lidé to však nechápou a nevědí, a proto se jim jejich tělo stalo vězením ducha. Jejich tělo a rozum jsou jako skořepina tvrdého ořechu, která znemožňuje duchu, aby pronikl navenek a projevil se prostřednictvím radosti a nadšení, které v sobě nese.

S láskou je nerozlučně spojený květ růže, vyrůstající z pěti lístků, jež ho obepínají. Pět ran utrpěl Kristus, ztělesnění Boží Lásky, než překonal smrt na kříži, a pátý je také měsíc květen, lidmi považovaný za měsíc mezilidské lásky. Co bychom si tedy v symbolice čísla pět měli přát v tomto vzácném období, když na sklonku roku 29. prosince opět pronikne až do sfér pozemských hmotností nový proud záření Lásky Páně?

Tato slova vyřkl kdysi Syn Boží varovně pro celé lidstvo. Tato slova nepatřila jen lidem té doby, neboť vše, co vyšlo z Jeho úst je Věčná Pravda, je to nadčasové, a tak i dnes jsou tato slova více než aktuální. Avšak rozumíme Jeho slovům opravdu tak, jak bychom měli? Pátráme a hledáme ve svých srdcích tu pravou podstatu a smysl vznešených slov Pána Ježíše? Obávám se, a podle toho, jak to vypadá všude kolem, jsem přesvědčen o tom, že není skutečným úsilím lidstva znát smysl těchto slov.

Jeho hlavním znakem je volnost a svoboda. Nelze ho dostihnout a nedá se spoutat, protože jeho podstata mu dává schopnost být všude a nikde. Jediný, kdo s ním úzce spolupracuje, je vládce bouří Thonorun. Při bouřkách se žene Orkanos vždy poblíž Thonoruna a připravuje mu mračna k jeho práci.

Lidé musí zásadně přehodnotit pojem „boj“, protože boj je nežádoucí! Může totiž narušovat nachystané dění ze Světla pro naši Zemi, protože Shora je v současnosti očekáváno něco jiného. Pojem „boj“ má být přetvořen v lidském myšlení na „vložení všech svých sil k čistému budování Stvořitelem požehnané výstavby na Zemi.“

Náš svět až příliš dlouho utvářeli mnozí zlovolní, kteří pod pláštikem vývoje a pokroku ve skutečnosti sloužili temnu a jeho principu pokušení. Neštítili se pro vlastní zájmy klamat své bližní, ovládat je a vnucovat jim představy o nemožnosti změnit způsob života na tomto světě. Snažili se v obyčejných lidech vyvolat obraz malosti a nicotnosti vůči všem, kteří se nad ně vyvyšují jako pozemsky mocní.