Pod povrchem života

   V současném očistném dění na zemi se musí každý z nás vybarvit, jaký je. Musí viditelně ukázat, kde stojí. Zda stojí na straně Světla a jeho hodnot, nebo na straně temnoty a ďábla.

   Vždy zbystrím pozornosť, keď sa napríklad v rozhlase hovorí o zásadných otázkach ľudského bytia. Keď sa hovorí trebárs o smrti a o tom, čo je po nej. Keď sa hovorí o Stvoriteľovi a o tom, či existuje alebo nie. Keď sa hovorí o utrpení, alebo o zmysle života a podobne.

   Ateismus a materialismus širokých mas obyvatelstva je vědomým bludem. Masy jsou v něm uměle udržovány světovými mocenskými elitami, které vlastní úplně jiné, tajné poznání. Ono jim dává moc. Moc znalých nad neznalými a moc vědomějších nad nevědomými.

   Stejně, jako probíhala v Sýrii zástupná válka mezi mocnostmi, v níž každá z mocností podporovala jednu stranu konfliktu, probíhá také na planetě Zemi zástupná válka mezi silami temnoty a silami Světla.

   Kristus kedysi hovoril o príchode Syna Človeka, kresťania očakávajú druhý príchod Krista a židia zase svojho Mesiáša. Hovorí sa o transformačnom procese, o Mayskom kalendári, o veľkej očiste, o poslednom súde, o príchode planéty Nibiru, a tak ďalej, a tak ďalej. Vo všetkých týchto prípadoch však ide iba o rozdielne pomenovania a rozdielne zrelé pohľady na jedno a to isté. Na dianie, v ktorom na zemi zvíťazí Božia Vôľa! 

Asi každý se někdy zamýšlel, proč se děje onomu člověku to či ono. Proč se jednomu daří na co sáhne, a proč se zrovna tam tomu zlomila noha. Každému jen trochu vážně přemýšlejícímu musí být jasné, že v tom není žádná libovůle. Vždyť všechny planety, slunce, galaxie, se pohybují na milimetr přesně tak, že se vesmír jen tak „nezboří“, protože jedna planeta chtěla být důležitější než jiná a vybočila ze své stanovené dráhy. Celý ten obrovský vesmír je řízen přesně a důsledně. Proč by tedy měla být naše malinkatá planetka, která se zdá být člověku tak důležitá, výjimkou?

Ve všech obdobích historie lidstva vysílalo Světlo na Zemi své služebníky, kteří měli spolupracovat na pomoci Zemi i lidem, v daných dobách žijícím na ní. V určitých dobách přicházeli tak na Zemi celé zástupy různě zralých a také různě vybavených duchů z úrovní Světla.

   Pokud lidé vnímají určité zásadní věci nesprávně a podle toho se pak ve svém životě řídí, musí nutně kráčet nesprávnou cestou, na jejímž konci je čeká tragédie. A přesně tak je tomu také s pohledem na vzkříšení Krista. Víra křesťanů totiž v tomto případě nekoresponduje se zákony univerza, to jest s tím, jak ve skutečnosti vstal Ježíš z mrtvých.

Nejniternější podstatou každého člověka je jeho duchovní jádro, projevující se schopností citového prožívání lásky, spravedlnosti, touhy po harmonii, krásy i ušlechtilosti.

Tím, jak dlouhodobě není nacházeno všeobecně smysluplné východisko pro život lidí na Zemi, tím se stále více rozšiřuje nihilismus – stav vnitřního vykořenění – který je výsledkem nenaplněnosti, která se z přirozené podstaty dostavuje u lidského ducha, jestliže tento nemá naději, výhled do dalších etap svého bytí.

Není vzácností, že si dnešní moderní člověk stěžuje na nedostatek času, který potřebuje k tomu, aby se mohl zaobírat smyslem svého života a tím, jak být užitečným pro společnost, ve které žije.

Mal Kristus v záujme vytvoriť cirkev ako pozemskú organizáciu? Neustanovil ju on sám a nepovolal Petra za prvú hlavu svojej cirkvi? Nie je realita kresťanskej cirkvi de facto Kristovým plánom? Nie je to vari presne takto uvedené v Biblii?

   Miliony lidí na naší planetě se domnívají, že mají určité poznání Stvořitele. To ovšem, co mají, je jen jejich představa. Je jen jejich domněnka, na míle vzdálená od pravdy. A také pro tuto neznalost těch, kteří se domnívají být znalými, to s naším světem vypadá tak, jak to vypadá.

Asi každému z nás se někdy stalo, že ztratil přítele. Ne tak, že jste se pohádali kvůli maličkosti, avšak rozpad přátelství se stává i tímto prostým způsobem - neporozuměním si navzájem. Často si myslíte, že člověk, se kterým chodíte do stejné práce a každodenně se potkáváte, je váš opravdový přítel, ale když se na toto „přátelství“ podíváte z jiné stránky, zjistíte, že je to pouze stereotyp, ze kterého plyne reflex, že se každé ráno pozdravíte, zeptáte se, jak se má rodina, a dál nic víc. Samé obecné, společenské otázky, které pokládáme možná čistě ze slušnosti.

Člověk hledající cestu, která by ho vedla správným směrem a ukázala mu pravý smysl života, to nemá v dnešní době vůbec jednoduché. Ti říkají to, jiní zase ono. Každý mu nabízí svou pravdu a vyzkoušené metody, jak dosáhnout, po čem touží. Jedni hází špínu na druhé a naopak. Ze všech možných stran je slyšet: „Těm nevěřte, jen my máme ve všem pravdu. Oni jsou takoví a takoví...“

   Náš svet vo všeobecnosti, a v teplých letných dňoch zvlášť, úplne podlieha kultu nahoty. Telesné odhaľovanie rôzneho stupňa možno vidieť všade, kde sa len pozrieme. Na uliciach, na kúpaliskách, ale aj vo filmoch, v časopisoch, na internete, a tak ďalej, a tak ďalej. Prekračujú sa všetky hranice a morálne bahno, ktoré sa tým šíri v spoločnosti, je obrovské.

   Máme léto a s ním letní odpočinek, doprovázený úplným vypnutím a letní nevázaností. Po delší době se zdá být vše v naprostém pořádku. Zdá se to být takové, jaké bylo dříve.

   Tento článek je o spojení prožívání radosti s duchovním vzestupem člověka. Je o tom, jak obrovský význam má radost v našem životě. Na její křídlech se můžeme, ba dokonce máme vznést k výšinám.

Uplynulo již více než dva tisíce let od doby, kdy Ježíš, ztělesnění dokonalé Boží lásky, přebýval mezi lidmi na Zemi, přinášeje každému z nich možnost osvobození se od temna a vzestup do úrovní Světla. Temno poznalo nezměřitelnou velikost této milosti pro celé lidstvo i celé Pozdější Stvoření a všemožně usilovalo ji zmařit, jen aby si mohlo na Zemi udržet svůj vliv; aby nadvládou rozumu nade vším lidsky duchovním, živoucím v citu, mohlo triumfovat a nenašel se již nikdo, kdo by si dokázal udržet čisté duchovní spojení se Světlem, a kdo by tak směl být schopen přijmout Boží milosti pro svoji duchovní záchranu i pro povznesení Země.

Práce lidského ducha je v jednoduchosti obsažena právě ve vlastním čistě radostném nastavení, které je duchovním nitrem vyzařováno do okolního prostoru jako čistý výchvěv, nemající ještě vlastního ukotvení do forem myšlenkového chtění.