Pod povrchem života

Ze stvoření můžeme dostávat zpátky jen to, co do něj dáváme. Může se k nám z něj vrátit jen to, co do něj vkládáme. A pokud do něho dáváme a vnášíme zmatek, nemůže se k nám vrátit nic jiného, než zmatek.

Doba je natoľko zrelá, že nikto z nás by nemal byť nevedomý v základných otázkach bytia. V tomto zmysle by už žiadne tajomstvá nemali existovať. Vypočujte si reláciu, v ktorej budú odhalené aspoň niektoré z nich.

https://www.youtube.com/watch?v=ttEOtpde2Wk

Mnozí lidé nejsou spokojeni se svým osudem. Domnívají se, že jsou jím ošizeni. Že jejich osud je nepříznivý a těžký, zatímco jiným lidem se daří. Svou nespokojenost dávají najevo buď otevřeně, nebo o tom mlčí a skrývají to ve svém nitru jako tichou výčitku. Jejich postoj ústí nakonec do rezignace na Spravedlnost, protože všude kolem sebe vidí mnoho očividné nespravedlnosti. A odsud je už jen krůček k pocitu marnosti a deziluze.

Celý dnešní svět se potácí v bolesti z toho, že ženy opustily své vznešené poslání být nositelkami duševní čistoty a ctností. Žena, tak velmi ušlechtilá bytost, která má ve své schopnosti předávat tolik světlého požehnání, jak to muži nikdy nemůže být možné.

Je tragické, když lidé žijí v protikladu s nejdůležitějším principem univerza, kterým je dávání. Neboť jen člověk dávající může přijímat požehnání, které posouvá jeho osobnost ke Světlu. Proč je tomu tak? Protože také základním principem samotného Stvořitele je dávání. Stvořitel nám daroval vědomé bytí a zároveň nám daroval životní prostor v podobě stvoření, kde můžeme naše bytí rozvíjet. V tomto spočívá jeho dávání.

Z vlastních zkušeností víme, že v běžných rozhovorech na téma o přírodě, jejích krásách, viditelných proměnách a čtyřech ročních obdobích si s lidmi docela dobře vzájemně rozumíme jako rovnocenně informovaní partneři. Pokud rozhovor rozvíjíme dále, zajdeme trochu hlouběji a zkusíme hovořit o přírodních zákonech, které přeměny v přírodě řídí, také i zde většinou dojdeme k porozumění a společné řeči. Co se však stane, když zkusíme hovor posunout do ještě širších souvislostí stejně platných zákonů v přírodě, v životě člověka, ve vesmíru, ba v celém Stvoření?

Přestože se lidé snaží žít stále jako dosud, „staré zlaté časy“ se už nikdy nevrátí. Proč? Protože veškerý chaos, zmatek, války, nepokoje, přírodní anomálie, rozdělení společnosti a mnohé jiné věci jsou důsledkem stupňování tlaku Božího Světla na naši zem. A děje se to proto, že tlak Světla vynáší na povrch a nutí k vnějšímu projevení se vše, co se skrývá uvnitř lidí. Karty se odkrývají a každý člověk, ale i každý národ začíná ukazovat, co v něm je.

Mnoho lidí ještě stále ani jen netuší, jakou sílu a moc mají lidské myšlenky. Ve svých myslích si často pohrávají s nebezpečnými představami a přitom se domnívají, že pokud jejich představy nejsou vidět, tak vlastně jako by ani neexistovaly. Netuší tedy, jak nezodpovědné je vysílat nepřátelské a nečisté myšlenky a představy.