Pod povrchem života

Naše řeč má být prostá a jasná. Jak již Pán Ježíš řekl: „Vaše řeč budiž ano nebo ne, co nad to jest, jest od zlého!“ Jak dnes chápeme tato slova, jak jim rozumíme a jak je respektujeme? Ví dnes člověk, co vše svými slovy vytváří a jak svými slovy plýtvá?

Otázka vzniku světa byla a také je jednou z úplně nejdůležitějších. Určitě stojí za to, abychom se jí zabývali. Vždyť nevědět vůbec nic o vzniku světa, ve kterém žijeme, znamená jít životem slepě bez pochopení jeho smyslu.

Pravou krásu je možné vždy zřetelně poznat podle toho, že v nás dokáže oživit záchvěvy zjasnělého vnímání, povznášející cit až k východisku života. V tomto stavu, hraničícím s vroucí, plně vědomou modlitbou, je možné dosáhnout stupně duchovního osvícení a díky tomu snáze poznat pravý smysl vlastního životního poslání se všemi možnostmi, které nabízí. Toto je hlavní význam krásy v životě člověka, a proto je úsilí o její vytváření ve všech projevech lidského konání silnou ochranou před duchovním pádem. Tento nezastupitelný účinek pravé krásy však pochopitelně nevzniká náhodně, ale je zákonitým následkem spojení pravé krásy s čistotou, s níž vytváří dokonale harmonický celek – umění.

Každý z nás se už určitě jednou zamyslel nad otázkou štěstí. Štěstí, co to vlastně je? A jak ho získat? Nejdříve si zkusme pomoct angličtinou. V tomhle jazyce existují pro pojem štěstí dvě slova: 1. Lucky – označuje štěstí ve hře, v práci, v rodině, šťastnou náhodu a podobně. 2. Happy – znamená být šťastný. Je to stav našeho nitra. Teď si položme otázku. Které z těchto dvou štěstí je to pravé štěstí a které není hodné štěstím nazývat? Které je naší duši blíž, po kterém skutečně touží?

Je zvláštní, jak je v dnešní době člověk, který jen trochu usiluje o hodnoty ducha a hlubší poznání smyslu života, považován za nenormálního a často je svým okolím vysmíván. Mnohdy se i blízcí rodinní příslušníci děsí u svých blízkých více projevů slušného chování, ušlechtilého odívání a spisovné mluvy, prosté vulgárních výrazů, touhy stát v životě v pravdě, než zaběhlé lidské pohodlnosti ve všech směrech lidského chování nebo dokonce vysloveně hrubých, povrchních a agresivních projevů.

Ohlížení se na minulost! Na objasnění tohoto úskalí životní cesty nám může posloužit příklad mladého rytíře, který se odhodlal osvobodit ze zakletí království, v němž všechno živé zkamenělo. Pokud měla být jeho cesta úspěšně završena, musel na ní totiž bezpodmínečně splnit dva nelehké požadavky:

Vzhledem k tomu, že cesta správného duchovního úsilí má být neodmyslitelnou součástí našeho života, je důležité, abychom po ní kráčeli ostražitě a nepadli v úskalích, jimiž je protkána. Nápomocný nám v tom může být i tento text, protože popisuje nejčastější úskalí, jejichž poznání přináší každému velkou šanci získat si životní nadhled i silnou duchovní ochranu, bez které se nikdo neobejde.

Jako nejzhoubnější a nejrozšířenější vlastnost mezi lidmi vládne dnes nedůvěra. Tato nedůvěra se vklínila mezi lidi do všech vztahů. Lidé se zatvrdili a jsou vůči sobě ostražití. Kdo je takzvaně důvěřivý, je z pohledu ostatních naivní.

My lidé jsme dostali do daru obrovské schopnosti. Jak je však využíváme na zemi, která nám byla darována jako místo našeho duchovního učení v používání svobodné vůle?

Co vlastně v sobě nese tato věta? Kam až sahá její znění? Nejen ve slovech, ale hlavně v činech musí být člověk odvážný. A především v každodenní činorodé práci. Člověk si musí především uvědomit, proč vlastně dostal darem své hrubohmotné tělo a tím možnost života na Zemi. Odpověď zní - pro vlastní sebeuvědomění, pro vlastní zrání. Každým svým pozemským životem smíme uzrávat v nějaké lidské vlastnosti, smíme zesílit ve vlastním vědomí lidského ducha ve Stvoření. Každý si tedy přinášíme v dalším životě předpoklady pro určitou schopnost, protože již dříve jsme si ji osvojili.