Pod povrchem života

Jako nejzhoubnější a nejrozšířenější vlastnost mezi lidmi vládne dnes nedůvěra. Tato nedůvěra se vklínila mezi lidi do všech vztahů. Lidé se zatvrdili a jsou vůči sobě ostražití. Kdo je takzvaně důvěřivý, je z pohledu ostatních naivní.

My lidé jsme dostali do daru obrovské schopnosti. Jak je však využíváme na zemi, která nám byla darována jako místo našeho duchovního učení v používání svobodné vůle?

Co vlastně v sobě nese tato věta? Kam až sahá její znění? Nejen ve slovech, ale hlavně v činech musí být člověk odvážný. A především v každodenní činorodé práci. Člověk si musí především uvědomit, proč vlastně dostal darem své hrubohmotné tělo a tím možnost života na Zemi. Odpověď zní - pro vlastní sebeuvědomění, pro vlastní zrání. Každým svým pozemským životem smíme uzrávat v nějaké lidské vlastnosti, smíme zesílit ve vlastním vědomí lidského ducha ve Stvoření. Každý si tedy přinášíme v dalším životě předpoklady pro určitou schopnost, protože již dříve jsme si ji osvojili.

Dnes cestou z práce jsem potkala manželský pár. Znám je a tak jsme si chvíli povídali na zastávce. Pracovití lidé, žijící svůj skromný život více v ústraní. Byli v nemocnici na chemoterapii. Zeptala jsem se paní, jestli měla také operaci.

Čtvrté přikázání, které alespoň vzdáleně zná každý, hovoří: Cti otce a matku. Ale jak si většina lidí toto přikázání vykládá? Tak, že každé dítě musí ctít své rodiče. Avšak co dělají rodiče pro to, aby si jich mohly jejich děti vážit, aby je mohly ctít? A nezamysleli se rodiče někdy nad tím, že je tímto přikázáním hovořeno k nim? Cti otce a matku, nebo-li matko a otče, chovejte se tak, aby si vás mohly vaše děti vážit a ctít. Abyste jim svým vzorem dávali oporu a příklad pravého lidství.

Již delší dobu si uvědomuji, že přílišná povolnost státního zřízení vůči úmyslnému bezpráví a krádežím dodává zločincům odvahu i nadále škodit. To mě přivádí k názoru, že by bylo vhodné přitvrdit v postizích až do takové míry, že za krádež by byla zloději odseknuta ruka, kterou kradl. Jistě je to velmi kruté, ale v Thajsku se takové tresty využívají a kriminalita je tam díky tomu relativně velmi málo rozvinutá.

V hovorové řeči dochází mezi lidmi často k nedorozumění pro rozdílné chápání významu jednotlivých slov. Dnes nechme stranou příčiny, které k tomu vedou. Není třeba zaobírat se slovíčkařením, zaměřme nyní svoji pozornost na slovo jedinečný.

Umění je od počátku světa darem Stvořitele, jako stálá inspirace z výšin, aby lidské duchy, pobývající v nižších úrovních, povznášelo k výšinám. Život v úrovních Světla je pro nás uměním. Odlesk jeho vyzařování je vzácným darem pro pozemské lidi, který je přirozeně postaven na vyšší stupeň. Umění se od světlé reality neodtrhlo, neboť je její součástí. Od té se odtrhl jenom sám člověk.

Téměř každý z nás zná větu či konstatování, že „Člověk je tvor společenský...“. Mezilidské vztahy se odvíjejí na různých úrovních a jsou závislé na stupni společenského i osobnostního vědomí lidí, žijících v různých komunitách. Hluboké vztahy jsou obohacující a krásné, protože jsou vedeny a budovány lidským citem. Vztahy vedené lidskou vypočítavostí, rozumem, jsou naopak povrchní a ubíjející.

Také humor může být nositelem vysokých hodnot. Pouze je do něj třeba tyto hodnoty vkládat. A na druhé straně je v něm třeba tyto hodnoty hledat. A to je možné jen tehdy, když jsme schopni jít trošku hlouběji pod povrch a vybočit z navyklé povrchnosti. Ale pojďme k věci. Zde jsou avizovány vtipy s hlubším duchovním přesahem: