Pod povrchem života

Napriek množstvu článkov o sexualite v nich chýba snaha dopracovať sa až k pochopeniu najhlbšej podstaty a zmyslu tohto fenoménu. Väčšina informácií je viacmenej iba povrchná, pretože pre ľudí je vo všeobecnosti hlbšie poznanie nezaujímavé. Nie sú totiž zvyknutí o veciach hlbšie premýšľať.

Občas mám živé sny a v jednom z nich som stretol priateľa, ktorý dávno nežije. Hovorili sme spolu a nakoniec, keď sme sa už od seba vzďaľovali na mňa ešte z diaľky zakričal: "Kto bude otvorený, tomu povedz, že život smrťou nekončí. Život pokračuje a kto má len trochu rozumu, nech to vezme na vedomie a zariadi sa podľa toho. Inak bude horko ľutovať! "

Život možno prežiť dvojakým spôsobom. Správne, prostredníctvom skutočných hodnôt a nesprávne, prostredníctvom hodnôt domnelých. A domnelými hodnotami sú tie, ktoré sa navonok ako hodnoty tvária, ale v skutočnosti nimi nie sú. Ide o "hodnoty" nášho sveta, ako peniaze, majetky, kariéra, sláva, alebo užívanie si. A pretože ide o hodnoty nesprávne z hľadiska večnosti, ich naplňovaním prežívame svoj život nesprávne. Jednoducho ho premrhávame. No a práve preto, aby sme svoje jedinečné pozemské bytie nepremárnili, daroval Budha ľudstvu svoje učenie.

    Pokud lidé vnímají určité zásadní věci nesprávně a podle toho se pak ve svém životě řídí, musí nutně kráčet nesprávnou cestou, na jejímž konci je čeká tragédie. A přesně tak je tomu také s pohledem na vzkříšení Krista. Víra křesťanů totiž v tomto případě nekoresponduje se zákony univerza, to jest s tím, jak ve skutečnosti vstal Ježíš z mrtvých.

    V Bibli se píše, že první lidé žili v ráji nazí. Ani Stvořitel, ani tito první lidé to zpočátku vůbec nevnímali jako něco nemorální. Teprve později se to stalo nemorálním, a takovým je to z hlediska křesťanství i dnes. Proč?

Tento článok obsahuje myšlienky, neprijateľné pre mnohých materialisticky orientovaných ľudí. Chybou týchto ľudí však je, že žijeme v univerze, ktoré má duchovný rozmer. A práve preto sa treba pozerať na všetky veci predovšetkým z duchovného hľadiska. A to platí bezvýhradne aj o pohľade na problematiku zdravia a choroby.

    Jistý muž si koupil v bufetu párky a odnesl si je ke stolku. Jak si je na něj kladl uvědomil si, že si chtěl koupit ještě také něco k pití. Vrátil se tedy pro nápoj. Jak však jde zpět ke stolku vidí, že při něm sedí docela inteligentně vypadající, dobře oblečený bradatý pán a konzumuje jeho párky. Muž přišel ke stolku, nic neřekl, sedl si, vzal si co ještě zbylo a začal jíst. Bradáč se na něj chvíli díval, ale ani on nic neřekl a tak spolu mlčky jedli.

Náš svět podléhá kultu nahoty! Tělesné odhalování různého stupně lze vidět všude, kde se jen podíváme: na ulicích, na koupalištích, ve společnosti, ale také ve filmech, v časopisech, na internetu, a tak dále, a tak dále. Ženy i muži překračují v tomto směru téměř všechny hranice. Morální bahno, které se tímto způsobem mezi lidmi šíří jsou nepředstavitelné!

   Cesta obecné nemravnosti a nečistoty vnitřního života, podobného hnojišti, je cestou postupné degenerace osobnosti a směřuje do zatracení duše. Podle názoru mnoha ateistů a materialistů je mravnost pouze nějakým abstraktním pojmem, bez reálného dopadu na praktický život. Je to podle nich jen prázdný pojem, který má význam pouze pro lidi, zabývajícími se takovými zbytečnostmi, jako je duchovno.

Již mnohokráte jsme slyšeli o tom, že největší modlitbou a díkem Stvořiteli je radostný čin. Tuto větu pochopí snad každý, kdo umí číst. Ale chápeme ji opravdu ve své podstatě přesně tak, jak je míněna? Vzpomeňme si na pohádku, kde Ivánkovi poradil kouzelný dědeček, že se ze zakletí vysvobodí dobrým skutkem. Jaká moudrost byla v této radě, jsme také v této pohádce následně prožili. Jaké však velké hledání bylo Ivánkovo, který sice pochopil, co mu dědeček řekl, ale neuměl nalézt k této větě oživující klíč. Co je to dobrý skutek? Jaký dobrý skutek mám udělat, abych se vysvobodil?

Všetkým nám je určite dobre známe, že náš mozog ani zďaleka nevyužívame v maximálnej miere, ale naopak, jeho využitie je skôr minimálne, alebo až zanedbateľné. A takýto stav pretrváva z toho dôvodu, že sme sa doteraz nenaučili správnym spôsobom využívať jednu z kľúčových funkcií mozgu, priamo súvisiacu s epifýzou, ktorá sa tiež nazýva šišinka mozgová.

Kulturně i historicky společností uznávané osobnosti, klasici, nám ve svých dílech zanechali obrovské množství hodnotných myšlenek, odkazů, které rádi a s úspěchem citujeme při různých příležitostech. Mnohé z nich svojí silou a hlubokou výpovědní hodnotou často pomáhaly postavit se na nohy lidem, kteří se v životě ocitli na dně svých sil.

Z dôvodu kolapsu zdravotného systému sme my, zdravotníci pripravili túto správu pre verejnosť.

   Prečo je takéto niečo veľmi dôležité? Prečo nám to už nemá byť absolútne jedno? Pretože všetko je inak, než si myslí dnešný materialistický svet! A pretože naša ľahostajnosť a neznalosť v tomto smere nám môže privodiť veľké a úplne bezdôvodné utrpenie.

Poznal som človeka, ktorý trpel stavom úzkosti, cítil strach a niečo ho tlačilo na hrudi. Oberalo ho to o množstvo energie, takže sa potom cítil akoby zdrevenený. V snahe vyriešiť svoj problém hľadal pomoc takmer všade, ale stále to pretrvávalo. Nakoniec mu niekto poradil ruženec. Keďže bol už takmer zúfalý, túto radu apriori neodmietol, avšak spýtal sa ma na môj názor.

    Před mnoha staletími existovala říše s názvem Atlantis. Od zbytku světa byla ze všech stran oddělena oceánem, což vedlo k určité přirozené izolaci. Atlantis tedy žila nerušeně svým vlastním životem, který se vyznačoval mimořádně hlubokým pronikáním do znalostí tajemství přírody.

Hostia má v kresťanstve výnimočné postavenie. Veriaci sa na ňu pozerajú priam s božskou úctou, pretože to vnímajú tak, že samotný Stvoriteľ je v nej osobne prítomný. Je to ale možné? Je to reálne? Je správne kľakať pred hostiou, uctievať ju a modliť sa k nej? Nevykazuje to určité prvky modloslužby?

Usilujeme-li o naplnění duchovního smyslu života, může v nás vyvstat otázka, jestli kráčíme po správné či nesprávné cestě. Jak můžeme na tuto důležitou a plně oprávněnou otázku najít správnou odpověď? Je snad třeba kvůli tomu navštívit jasnovidnou nebo mediálně nadanou osobu?

Každý z nás byl obdarován schopností myšlení, jímž vytváříme neviditelnou zahradu myšlenkových forem. I když si to neuvědomujeme, jsme tak každý zodpovědný za všechno, co v této zahradě necháme vyrůstat. Ať již je to krásné – nebo ošklivé.

Asi tři měsíce se vracím z práce domů autobusem MHD. Tento způsob dopravy zřejmě mnozí dobře znáte. Hlavně během deštivých dní se do autobusů tlačí zástupy lidí a každý se snaží vydobýt si své co nejlepší místo na sezení, jen aby náhodou nemusel ani chvilku stát.