Pod povrchem života

Milá paní, slíbila jsem vám v nemocnici, že vám napíšu, což tímto plním a zároveň vám posílám lék na vaše nemoci. Nejsou to ale voňavé bylinky, které čekáte, ani nějaké zázračné vodičky, protože ty by vám už vůbec nepomohly. Místo toho vám posílám pohár plný hořkosti, který budete muset vypít, chcete-li se uzdravit. Není to jeden z těch hořkých pohárů, ze kterých jste měla takový strach při vyšetření střev, ale je to pohár duchovní, protože vaše nemoci jsou duchovního původu. Tenhle pohár není sice hmotný, ale přesto je ze všech nejhořčí. Je to pohár tak hořký, že většina lidí raději umírá v hrozných bolestech, než by se z něj napila. Je to pohár pokory a poznání, že si člověk sám svoji nemoc nějakým způsobem zavinil. A to poznání musí jít ruku v ruce se snahou o změnu a touhou po sebezdokonalení.

Existuje lidská duše před narozením? Velmi mě tato otázka zajímá, protože pokud skutečně existuje, potom se musí změnit i pohled společnosti na takzvaný nespravedlivý osud. To, co je dosud považováno za křivdu či za nespravedlnost Boží, třeba když se někdo narodí jako chudý, nemocný nebo jinak životně znevýhodněný, je pak jenom následkem předcházejících skutků.

Mnoho lidí ještě stále ani jen netuší, jakou sílu a moc mají lidské myšlenky. Ve svých myslích si často pohrávají s nebezpečnými představami a přitom se domnívají, že pokud jejich představy nejsou vidět, tak vlastně jako by ani neexistovaly. Netuší tedy, jak nezodpovědné je vysílat nepřátelské a nečisté myšlenky a představy.

Přestože se lidé snaží žít stále jako dosud, „staré zlaté časy“ se už nikdy nevrátí. Proč? Protože veškerý chaos, zmatek, války, nepokoje, přírodní anomálie, rozdělení společnosti a mnohé jiné věci jsou důsledkem stupňování tlaku Božího Světla na naši zem. A děje se to proto, že tlak Světla vynáší na povrch a nutí k vnějšímu projevení se vše, co se skrývá uvnitř lidí. Karty se odkrývají a každý člověk, ale i každý národ začíná ukazovat, co v něm je.

Z vlastních zkušeností víme, že v běžných rozhovorech na téma o přírodě, jejích krásách, viditelných proměnách a čtyřech ročních obdobích si s lidmi docela dobře vzájemně rozumíme jako rovnocenně informovaní partneři. Pokud rozhovor rozvíjíme dále, zajdeme trochu hlouběji a zkusíme hovořit o přírodních zákonech, které přeměny v přírodě řídí, také i zde většinou dojdeme k porozumění a společné řeči. Co se však stane, když zkusíme hovor posunout do ještě širších souvislostí stejně platných zákonů v přírodě, v životě člověka, ve vesmíru, ba v celém Stvoření?

Mnozí lidé nejsou spokojeni se svým osudem. Domnívají se, že jsou jím ošizeni. Že jejich osud je nepříznivý a těžký, zatímco jiným lidem se daří. Svou nespokojenost dávají najevo buď otevřeně, nebo o tom mlčí a skrývají to ve svém nitru jako tichou výčitku. Jejich postoj ústí nakonec do rezignace na Spravedlnost, protože všude kolem sebe vidí mnoho očividné nespravedlnosti. A odsud je už jen krůček k pocitu marnosti a deziluze.

Doba je natoľko zrelá, že nikto z nás by nemal byť nevedomý v základných otázkach bytia. V tomto zmysle by už žiadne tajomstvá nemali existovať. Vypočujte si reláciu, v ktorej budú odhalené aspoň niektoré z nich.

https://www.youtube.com/watch?v=ttEOtpde2Wk

Ze stvoření můžeme dostávat zpátky jen to, co do něj dáváme. Může se k nám z něj vrátit jen to, co do něj vkládáme. A pokud do něho dáváme a vnášíme zmatek, nemůže se k nám vrátit nic jiného, než zmatek.

Nejzásadnější věci našeho bytí jsou ve skutečnosti tak jednoduché, že právě pro jejich, až neuvěřitelnou jednoduchost, jim nepřisuzujeme velký význam a zcela je přehlížíme. Ale na takových, z našeho pohledu maličkostech, stojí a padá všechno.

Ale musíme ho prosit správným způsobem. Pomoc Boží se dnešní době očisty vznáší v blízkosti každého z nás a je připravena nám až zázračným způsobem pomáhat. Problém je však v tom, že jedině na nás samotných záleží, jestli se dokážeme naladit na její frekvenci. Zda dokážeme vnitřně najít správný přístupový kód, který nám otevře bránu zázračných Světlých pomocí.