Pod povrchem života

„Zrcátko, řekni že mi, kdo je na celém světě nejkrásnější?“ K čemu vedou tato slova? K pýše! Ale my jsme to nepochopili a neuvědomujeme si to! Proto se neustále v podobném duchu ptáme: „Kdo namaloval nejkrásnější obraz? Jaká hudba je nejkrásnější? Jaká píseň je nejkrásnější? Jaká kniha je nejkrásnější? Která žena je nejkrásnější? Které dítě je nejšikovnější? Která profese je nejváženější? A tak dále, a tak dále.“

   Celý vnější a vnitřní potenciál většiny lidí dnešní doby je zaměřen jen na viditelný a materiální svět kolem nás. Jen k němu je upřen jejich zrak, jejich touhy, jejich myšlenky a jejich štěstí. Proto nejsou schopni vnímat, že nad námi existují také jiné, vyšší světy.

   Žijeme v době soudu a očisty země, kdy by lidé neměli mít žádná duchovní tajemství. Naopak, měli by být plně duchovně vědomi, aby mohli vědomě kráčet ke Světlu a jeho cestami. Aby při tom dokázali vědomě využít všech pomoci, které se jim nabízejí.

   Ľudia si vo svojom cítení a myslení vytvárajú mnohé ilúzie. V nich potom žijú a ich ilúzie ovplyvňujú ich pohľad na život. Avšak po smrti sa ich vnútorne živené ilúzie stanú úplne rovnakou hmatateľnou realitou, akou je náš súčasný materiálny svet. 

   Lidé jsou v každé minutě dne i noci nepřetržitě monitorováni. Je zaznamenáváno každé naše cítění, každá naše myšlenka, každé naše slovo i čin. Dávné generace o tom věděly, a jako výstrahu před realitou nepřetržitého monitorování člověka vyšší Mocí, zobrazovaly na oltářích svých chrámů takzvané Boží oko.

   Tento článek je o spojení prožívání radosti s duchovním vzestupem člověka. Je o tom, jak obrovský význam má radost v našem životě. Na její křídlech se můžeme, ba dokonce máme vznést k výšinám.

   Tento text vznikl jako reakce na zprávy o extrémním suchu v Evropě. V Itálii je například takové sucho, jaké nebylo už několik desetiletí. Hrozí, že farmáři přijdou o úrodu a všechna jejich dosavadní práce a investice vyjdou vniveč. Také nejbohatší italské město Miláno je nuceno činit úsporná opatření. Jedním z nich je například vypnutí všech fontán.

Asi každý se někdy zamýšlel, proč se děje onomu člověku to či ono. Proč se jednomu daří na co sáhne, a proč se zrovna tam tomu zlomila noha. Každému jen trochu vážně přemýšlejícímu musí být jasné, že v tom není žádná libovůle. Vždyť všechny planety, slunce, galaxie, se pohybují na milimetr přesně tak, že se vesmír jen tak „nezboří“, protože jedna planeta chtěla být důležitější než jiná a vybočila ze své stanovené dráhy. Celý ten obrovský vesmír je řízen přesně a důsledně. Proč by tedy měla být naše malinkatá planetka, která se zdá být člověku tak důležitá, výjimkou?

   Kde jsou sociologové a psychologové, kteří by přesně a objektivně pojmenovali, proč je dnes naše společnost tak polarizovaná? Co je příčinou jejího rozdělení a jaké to má hlubší a nejhlubší souvislosti? Žel, není o to zájem ani ze strany odborníků, ani ze strany obyvatelstva, a to i přesto, že jde o věci zásadního významu. Ale protože jde opravdu o věci zásadního významu, pokusme se je objasnit v tomto článku.

Jako loď bez kormidla na rozbouřeném moři, daleko od bezpečné pevniny, potácí se člověk životem, když ztratí ze zřetele vysoký smysl svého bytí. Sled každodenních událostí se zrychluje a jediný nepatrný náraz lodě může snadno způsobit její potopení v hlubinách tmy. Vyciťujíce tento stav, vzplane čas od času v některém z lidí úzkostná otázka: „Kde je možné najít maják, nesoucí pravé světlo poznání pro naše další bezpečné směřování?“