Pod povrchem života

V rôznych cirkvách sa ľuďom odporúča, aby boli dobrí a aby sa stránili zla. To je samozrejme chvályhodné, ale veľmi často chýba návod, ako konkrétne to dosiahnuť. Často chýba celkom konkrétny postup, ako na to. Čo konkrétne treba robiť, aby sme sa stali dobrými ľuďmi a stránili sa zla? Lebo dobro je ako vzdialené mesto, do ktorého máme dôjsť, avšak bez poznania cesty k nemu tam nikdy neprídeme.

Napriek množstvu článkov o sexualite v nich chýba snaha dopracovať sa až k pochopeniu najhlbšej podstaty a zmyslu tohto fenoménu. Väčšina informácií je viacmenej iba povrchná, pretože pre ľudí je vo všeobecnosti hlbšie poznanie nezaujímavé. Nie sú totiž zvyknutí o veciach hlbšie premýšľať.

Občas mám živé sny a v jednom z nich som stretol priateľa, ktorý dávno nežije. Hovorili sme spolu a nakoniec, keď sme sa už od seba vzďaľovali na mňa ešte z diaľky zakričal: "Kto bude otvorený, tomu povedz, že život smrťou nekončí. Život pokračuje a kto má len trochu rozumu, nech to vezme na vedomie a zariadi sa podľa toho. Inak bude horko ľutovať! "

  Väčšina ľudí má strach zo svojej smrti a preto nechcú o nej ani len počuť. Mnohí veriaci majú strach z posledného súdu a preto tiež o tom nechcú nič počuť. Avšak naše naivné vyhýbanie sa nepríjemným skutočnostiam nemôže týmto nepríjemným skutočnostiam v nijakom prípade zabrániť. Budeme nimi konfrontovaní tak či tak, ibaže v prípade ustráchaného vyhýbania sa im absolútne nepripravení. A to bude len na našu vlastnú škodu, pretože ako sa hovorí, šťastie praje pripraveným.

Život možno prežiť dvojakým spôsobom. Správne, prostredníctvom skutočných hodnôt a nesprávne, prostredníctvom hodnôt domnelých. A domnelými hodnotami sú tie, ktoré sa navonok ako hodnoty tvária, ale v skutočnosti nimi nie sú. Ide o "hodnoty" nášho sveta, ako peniaze, majetky, kariéra, sláva, alebo užívanie si. A pretože ide o hodnoty nesprávne z hľadiska večnosti, ich naplňovaním prežívame svoj život nesprávne. Jednoducho ho premrhávame. No a práve preto, aby sme svoje jedinečné pozemské bytie nepremárnili, daroval Budha ľudstvu svoje učenie.

    Pokud lidé vnímají určité zásadní věci nesprávně a podle toho se pak ve svém životě řídí, musí nutně kráčet nesprávnou cestou, na jejímž konci je čeká tragédie. A přesně tak je tomu také s pohledem na vzkříšení Krista. Víra křesťanů totiž v tomto případě nekoresponduje se zákony univerza, to jest s tím, jak ve skutečnosti vstal Ježíš z mrtvých.

Prečo je na Zemi toľko zla? Veď všetci ľudia, ktorých poznáme chcú dobro. Želajú si ho a chceli by ho. Avšak žiaľ, nemajú dostatok odhodlania bojovať zaň a vo svojich životoch sa ho pevne nedržia. A preto až príliš často pozvoľna klesajú ku zlu, pretože ich osobné úsilie o dobro nie je dostatočne silné a vážne. Stávajú sa vlažnými a v ich vlažnosti si ich nakoniec podmaní zlo.

1. Co všechno působí na společnost rozkladně a co ji naopak povznáší?

Základem všeho je pravá víra v Boha.Ten, kdo v sobě nese tuto víru, nese v sobě i lásku ke všem a ke všemu. Všichni lidé bez rozdílu jsou schopni tohoto čistého citu skrze své srdce. Žijeme dnes v době, kdy se učíme vyjadřovat své city.

    V Bibli se píše, že první lidé žili v ráji nazí. Ani Stvořitel, ani tito první lidé to zpočátku vůbec nevnímali jako něco nemorální. Teprve později se to stalo nemorálním, a takovým je to z hlediska křesťanství i dnes. Proč?

Tento článok obsahuje myšlienky, neprijateľné pre mnohých materialisticky orientovaných ľudí. Chybou týchto ľudí však je, že žijeme v univerze, ktoré má duchovný rozmer. A práve preto sa treba pozerať na všetky veci predovšetkým z duchovného hľadiska. A to platí bezvýhradne aj o pohľade na problematiku zdravia a choroby.

   Z neuvěřitelných dálav vesmíru se k naší planetě blíží velká kometa. A přichází proto, aby svým zářením konečně udělala pořádek ve stvoření!

Vroucností rozechvělá duše, ochotná ze svobodného přesvědčení obětovat všechno pro naplnění Lásky a Spravedlnosti na Zemi. Věrnost ducha, projevená pokorným a bezpodmínečným nasazením sebe sama za Světlo. Toto vše patří k projevům pravého hrdinství, o němž jsme se v dětství dozvídali z pohádkových knih nebo krásných filmů. Hrdinství, která se vznáší vysoko nad horizontem našeho pozemského vnímání jako nádherný, avšak současně jen těžko dosažitelný ideál bytí.

Smrť najbližších každého veľmi hlboko a silne zasiahne. Ak sme niekoho milovali, ak bol pre nás nepostrádateľný a on náhle odíde máme pocit, akoby sa nám zrútil svet. Máme pocit, akoby nám niekto zasadil ťažký úder a nejaký čas nám trvá, kým sa z neho spamätáme.

    Jistý muž si koupil v bufetu párky a odnesl si je ke stolku. Jak si je na něj kladl uvědomil si, že si chtěl koupit ještě také něco k pití. Vrátil se tedy pro nápoj. Jak však jde zpět ke stolku vidí, že při něm sedí docela inteligentně vypadající, dobře oblečený bradatý pán a konzumuje jeho párky. Muž přišel ke stolku, nic neřekl, sedl si, vzal si co ještě zbylo a začal jíst. Bradáč se na něj chvíli díval, ale ani on nic neřekl a tak spolu mlčky jedli.

Náš svět podléhá kultu nahoty! Tělesné odhalování různého stupně lze vidět všude, kde se jen podíváme: na ulicích, na koupalištích, ve společnosti, ale také ve filmech, v časopisech, na internetu, a tak dále, a tak dále. Ženy i muži překračují v tomto směru téměř všechny hranice. Morální bahno, které se tímto způsobem mezi lidmi šíří jsou nepředstavitelné!

   Cesta obecné nemravnosti a nečistoty vnitřního života, podobného hnojišti, je cestou postupné degenerace osobnosti a směřuje do zatracení duše. Podle názoru mnoha ateistů a materialistů je mravnost pouze nějakým abstraktním pojmem, bez reálného dopadu na praktický život. Je to podle nich jen prázdný pojem, který má význam pouze pro lidi, zabývajícími se takovými zbytečnostmi, jako je duchovno.

Pán je Láska! Naozaj? Nie je to len časť Pravdy, zatiaľ čo druhá časť zostáva zamlčovaná? Zostáva náročky zatlačená do úzadia, aby zbytočne ľudí neznepokojovala? Žiaľ, skutočná Pravda bolí a je treba odvahu na to, aby bola poznaná. Máte túto odvahu? Ak áno, môžete čítať ďalej.

Již mnohokráte jsme slyšeli o tom, že největší modlitbou a díkem Stvořiteli je radostný čin. Tuto větu pochopí snad každý, kdo umí číst. Ale chápeme ji opravdu ve své podstatě přesně tak, jak je míněna? Vzpomeňme si na pohádku, kde Ivánkovi poradil kouzelný dědeček, že se ze zakletí vysvobodí dobrým skutkem. Jaká moudrost byla v této radě, jsme také v této pohádce následně prožili. Jaké však velké hledání bylo Ivánkovo, který sice pochopil, co mu dědeček řekl, ale neuměl nalézt k této větě oživující klíč. Co je to dobrý skutek? Jaký dobrý skutek mám udělat, abych se vysvobodil?

Všetkým nám je určite dobre známe, že náš mozog ani zďaleka nevyužívame v maximálnej miere, ale naopak, jeho využitie je skôr minimálne, alebo až zanedbateľné. A takýto stav pretrváva z toho dôvodu, že sme sa doteraz nenaučili správnym spôsobom využívať jednu z kľúčových funkcií mozgu, priamo súvisiacu s epifýzou, ktorá sa tiež nazýva šišinka mozgová.

Kulturně i historicky společností uznávané osobnosti, klasici, nám ve svých dílech zanechali obrovské množství hodnotných myšlenek, odkazů, které rádi a s úspěchem citujeme při různých příležitostech. Mnohé z nich svojí silou a hlubokou výpovědní hodnotou často pomáhaly postavit se na nohy lidem, kteří se v životě ocitli na dně svých sil.